Troufám si tvrdit, že ano. Mluvím o své náladě. Jeden den tak, druhý naopak a střídá se to víc jak počasí v dubnu...
Čím to je, že mám pořád pocit, že mi něco schází? Že ten svůj život žiju jen tak napůl. Že mi dny utíkají pod rukama. A dokonce mi opravdu přijde, že je moje nálada těžce závislá na venkovním počasí. Třeba teď máme pochmurný podzim. Zelená barva se venku vytratila, všechno jakoby zešedlo. Život se nějak zpomalil. Všechno je studené. I já jsem nasadila masku ledové královny. A všudypřítomný vítr rozhoupává holé větve stromů.
Taky si připadnu jak ta holá větev, bezmocně zmítaná větrem. Absolutně bez nároku prosadit si vlastní vůli. Nemyslící věc, co se ukládá k zimnímu spánku. Trpící zimou, příšerným chladem, ale pořád pevná a dávající na odiv svou hrdost a odolnost.
Asi už se něco velkého musí stát nebo už dál nevím jak to vydržím. S ním nebo bez něho, pořád je něco špatně! Možná ty věci, o kterých myslím, že jsou tak neslučitelné, zas tak neslučitelné nejsou. Pak by ten, kdo tak nenápadně rozdmýchává ten plamínek v mém srdci, už ho nemusel jen nenápadně rozfoukávat, ale mohla bych hřát i já jeho. Jen jestli už není vše ztraceno.
Čím to je, že mám pořád pocit, že mi něco schází? Že ten svůj život žiju jen tak napůl. Že mi dny utíkají pod rukama. A dokonce mi opravdu přijde, že je moje nálada těžce závislá na venkovním počasí. Třeba teď máme pochmurný podzim. Zelená barva se venku vytratila, všechno jakoby zešedlo. Život se nějak zpomalil. Všechno je studené. I já jsem nasadila masku ledové královny. A všudypřítomný vítr rozhoupává holé větve stromů.
Taky si připadnu jak ta holá větev, bezmocně zmítaná větrem. Absolutně bez nároku prosadit si vlastní vůli. Nemyslící věc, co se ukládá k zimnímu spánku. Trpící zimou, příšerným chladem, ale pořád pevná a dávající na odiv svou hrdost a odolnost.
Asi už se něco velkého musí stát nebo už dál nevím jak to vydržím. S ním nebo bez něho, pořád je něco špatně! Možná ty věci, o kterých myslím, že jsou tak neslučitelné, zas tak neslučitelné nejsou. Pak by ten, kdo tak nenápadně rozdmýchává ten plamínek v mém srdci, už ho nemusel jen nenápadně rozfoukávat, ale mohla bych hřát i já jeho. Jen jestli už není vše ztraceno.
Žádné komentáře:
Okomentovat