Tak mám za sebou poslední víkend, kdy naši byli na dovči. Takový dva dny i noci jsem v životě nezažila. Na jednu strany byl opravdu super, dělo se hodně věcí, zábavy, úletů, prostě prima víkend s kamarády jak má být. Ovšem na druhou stranu mi nějaká kurva zlodějská ukradla můj mobil, můj milovaný sony ericsson W810i. Lidi, tak tenhle fakt mě vytočil tak, jak už dlouho nic. Njehorší na tom je, že to udělal někdo známej, navíc měla jsem tam spoustu i svých fotek, jméno, adresu, mp3... lidi jsou kurvy. Jen já, když jsem našla jednou v životě nějakej našláplej founek, tak jsem ho poctivě vrátila. Přísahám, že teď už to neudělám, i kdyby se to stalo nejlepší kamarádce!!!
Pak se taky málem divím, že jsem to přežila všechno. Doslova. V pátek večer po hospodě ztratím telefon a v sobotu se pro změnu málem utopím ve Vycpálku. To jsme byli s beuňákem a jeho kamarádem Evženem na lomě se koupat a měli jsme s sebou flašku ruma s kofolou. Jelikož jsem téměř celé odpoledne strávila ve vodě na lehátku, asi jsem si přihla víc než jsem měla. Něco udělalo slunko (je to sviňa, říkám to pořád) a něco prázdný žaludek a pak už si vybavuju jen jak sedím v kopřivách, je mi špatně od žaludku a chce se mi děsně spát. Nejradši navěky. Nebudu tady rozepisovat, jaké divadlo měli všichni lidi, co tam byli, ale jsem fakt moc ráda, že tam nebyl nikdo známý, protože to byla opravdu mega velká ostuda...
Největší problém bylo mě dopravit z jednoho kraje lomu na druhej... ještě že tam bylo to lehátko. Ta voda mě sice pak probrala (ne ty facky od Evžena), ale já zas měla náladu všechny kolem sebe obveselovat a nechtělo se mi z vody ven. Bylo mi trošku dobře, tak že si zaplavu. Po jednom a půl tempu jsem se začala topit. Divný pocit... jakobych snad ani nikdy plavat neuměla. Naštěstí má člověk onen pud sebezáchovy a já to doplavala zpátky.
Domů jsme došli pěšky, cestou padaly zajímavé sexuální nápady.. hlavně z mé strany :o) ale domů jsem došla po svých, což je důležitý. Myslím, že jsem pak hned usla. Ostatní šli do hospody. Ale ještě do půlnoci jsem byla na nohách a bylo mi fajn, dokonce jsem uvařila polívku, vyprala peřinu politou vínem a kecala s klukama když došli z hospody... Do pohody no.
Až v neděli po absolutně nevyspané noci, kdy mě pálila celá záda od těch poblbaných kopřiv a nemohla jsem spát, jsem zjistila, jak vlastně vypadám... Oba lokty hnusně spálené od koberce. Památka od Bukise a naši bitku. Na zádech milionpupínků od žahavých kopřiv a jeden hluboký škrábanec utžený bůhvíkde. Na koleně modřina jak prase, bolí to jak cyp. Další modřiny na ramenu a na pažích. Vypadám jak nějaká bitkařka, fakt k pousmání. Ale jsem pěkně opálená :-D
Pak se taky málem divím, že jsem to přežila všechno. Doslova. V pátek večer po hospodě ztratím telefon a v sobotu se pro změnu málem utopím ve Vycpálku. To jsme byli s beuňákem a jeho kamarádem Evženem na lomě se koupat a měli jsme s sebou flašku ruma s kofolou. Jelikož jsem téměř celé odpoledne strávila ve vodě na lehátku, asi jsem si přihla víc než jsem měla. Něco udělalo slunko (je to sviňa, říkám to pořád) a něco prázdný žaludek a pak už si vybavuju jen jak sedím v kopřivách, je mi špatně od žaludku a chce se mi děsně spát. Nejradši navěky. Nebudu tady rozepisovat, jaké divadlo měli všichni lidi, co tam byli, ale jsem fakt moc ráda, že tam nebyl nikdo známý, protože to byla opravdu mega velká ostuda...
Největší problém bylo mě dopravit z jednoho kraje lomu na druhej... ještě že tam bylo to lehátko. Ta voda mě sice pak probrala (ne ty facky od Evžena), ale já zas měla náladu všechny kolem sebe obveselovat a nechtělo se mi z vody ven. Bylo mi trošku dobře, tak že si zaplavu. Po jednom a půl tempu jsem se začala topit. Divný pocit... jakobych snad ani nikdy plavat neuměla. Naštěstí má člověk onen pud sebezáchovy a já to doplavala zpátky.
Domů jsme došli pěšky, cestou padaly zajímavé sexuální nápady.. hlavně z mé strany :o) ale domů jsem došla po svých, což je důležitý. Myslím, že jsem pak hned usla. Ostatní šli do hospody. Ale ještě do půlnoci jsem byla na nohách a bylo mi fajn, dokonce jsem uvařila polívku, vyprala peřinu politou vínem a kecala s klukama když došli z hospody... Do pohody no.
Až v neděli po absolutně nevyspané noci, kdy mě pálila celá záda od těch poblbaných kopřiv a nemohla jsem spát, jsem zjistila, jak vlastně vypadám... Oba lokty hnusně spálené od koberce. Památka od Bukise a naši bitku. Na zádech milionpupínků od žahavých kopřiv a jeden hluboký škrábanec utžený bůhvíkde. Na koleně modřina jak prase, bolí to jak cyp. Další modřiny na ramenu a na pažích. Vypadám jak nějaká bitkařka, fakt k pousmání. Ale jsem pěkně opálená :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat