Burnout

Kdysi dávno, je to asi 4 nebo 5 roků zpátky, jsem seděla ve školní lavici, měli jsme hodinu češtiny a psali jsme celkem důležitou slohovou práci. Už si přesně nevzpomínám, jestli jsme měli domácí přípravu, ale tuším, že ano. Dávali nám vždy na výběr pár témat... No každopádně to ráno ve škole začli všichni psát, jen já jsem nepřítomně civěla z okna, dokonce jsem se ani nenamáhala uchopit tužku. A když si toho učitelka všimla, ani mi nebylo trapný jí říct, že prostě nic nevím, nic mě nenapadá a že jednoduše prostě nic psát nebudu. Taková stávka u vzorné studentky. Ta učitelka byla asi celkem šokovaná, ale férová. Když viděla, že se mnou nehne, přinutila mě aspoň napsat nějakou básničku.... Měla jsem tehda asi největší krizi v životě, a tak to šlo samo. Bohužel je to taková srdeční slátanina, že z toho asi nepochopí nikdo nic...

Říkám si proč
Když se člověk o něco snaží
Nevnímá neviditelné snahy ostatních
Mít v hlavě myšlenku jedinou
A pak se to možná daří
Přijímá úkol téměř posvátný
Chvilkové vzrušení, spíš bolest hlavy
Předtucha a možná víc
Vždyť jen já sama vím
Co ano, co se nepodaří
Každý. Ne nejsem jediná
Však nevidím, necítím
Jen pachuť hořkosti na jazyku
V hlavě jak vosí píchnutí se ozývá
Zdalipak se ti to podaří?
Ten zrádný hlas, ten ďábel
Přece nemohu a ani nechci
Dokážu to, věřím v sebe
Ikdyž smysl postrádá to
Pak se to možná zdaří
Že lepší je méně něžli více
Ale já... ber vše anebo nic
Ruka nestíhá myšlenky
Hlava myslí a snad se daří
Život je krásný
Život je smutný
Život je krásně smutný
Život je láska
Láska je boj
Život se možná nepodařil
Proč během jediného okamžiku
Je v hlavě prázdno
Je v srdci pusto
Snad ani nečekám na odpověď
Říká se, buď upřímná
Neví se, jak moc
Říká se buď svá
Ale jen na mojí straně
Idealismus vládne světem
Na jedné straně Proti všem
Na druhé Jeden za všechny a všichni za jednoho
Pak vyber si poutníku
Cestu zlatou, tedy střední
I za cenu vysokou
Štěstí, lásky, ztráty
Nevybočuj ze stáda svého
I dnes můžeš skončit na hranici
Být dobrým? Zachraňovat jiné?
To dnes není moderní
Mnohé splácí se zlým
Ale tito lidé... ty já nesnáším
Falešné úsměvy, prázdné řeči
Ó, ti světci, ať jdou do nebe
Však pravda je a pořád bude
Co tě nezabije, to tě posílí
Tak i ten nejslabší
Je mnohdy silnější než ty
Kdo se proti němu stavíš
A ústup není výrazem porážky
Právě naopak...