Daleko

Daleko od tebe, koukám se na sebe.
Pravidelný dech mi něco ruší,
to vzpomínky na tebe, ty mě hned vzruší.
Rukou si přejedu po své tváři,
ten dotek byl elektrizující...
Prsty nechávám dal bloudit po tele
zavírám oči a slyším anděle
v nebi mi vyhrávající...
Ten dotyk má kouzlo, ten dotyk má moc.
Musím pokračovat, nečekám pomoc.
Cítím jak vzrušení mým tělem protéká,
horkost a rozkoš všude se rozlévá.
Kůže, tak hebká, pobízí mě dál,
křičí nepřestávej a já nepřestávám.
Jak ruce kloužou, mě unikne vzdech,
ležím tak bezmocná na zádech,
má touha si se mnou hraje,
avšak moje nitro přitom taje.
Co bylo potůčkem je silnou řekou,
která mě unáší a mě je blaženě..
Jen okamžik mě dělí být s tebou,
a prožívat milování společně.

Tahle básnička vznikla už asi před dvěma rokama.. Přesně si vzpomenu, že jsem seděla ve vlaku z Olomouce domů, byl večer a já se šíleně nudila a těšila se domů. No tak jsem psala smsku...