Pohřební praktiky v Předdynastické době
Většina informací o náboženských praktikách pochází z archeologického materiálu z pohřebišť, avšak současné znalosti o tomto období opět omezuje nedostatek soudobých textů. Obecně se projevuje rozšířená a vesměs dodržovaná úcta k mrtvým, která zřejmě svědčí o víře v pokračování existence po smrti. Mezi pohřebními dary se objevují nástroje, osobní ozdoby a zásoby potravin. Zájem o blaho zemřelých mohla podnítit řada faktorů, jež nyní nelze přesně stanovit: můžeme si představit, že Egypťané usmiřovali své mrtvé, protože se obávali jejich pomsty nebo protože doufali, že zemřelí za ně budou prosit bohy.
V badárském období se pohřebiště nacházela obecně mimo sídliště, na okraji pouště. Většina hrobů měla oválný tvar a obsahovala jeden pohřeb, i když tu a tam byla do jednoho hrobu uložena dvě těla. Některé větší hroby, obdélníkové se zaoblenými rohy, byly nejprve použity pro ženské pohřby, ačkoli do některých z nich byli později uloženi i muži. Těla se ukládala jen několik stop hluboko do písku, ve fetální pozici na levém boku s hlavou k jihu. Tvář tedy byla obrácena k západu, kde se podle pozdějších textů nacházela země mrtvých.
Tělo obalené jen do hrubých rohoží, koše spleteného z haluzí nebo zvířecí kůže bylo v přímém kontaktu s horkým, suchým pískem, který zajišťoval ideální prostředí pro ochranu těla a pohřebních darů. Přirozený proces vysušování, který tato těla bezděčně uchoval, zásadně ovlivnil pozdější náboženský vývoj. Nic nenaznačuje, že by se v tomto období používalo jakýchkoli umělých metod k uchovávání těl, ani že by se těla rozdělovala na kusy. Hroby pravděpodobně vyznačovaly malé hromádky písku nebo kamení.
V hrobě bylo tělo oblečeno do plátěného oděvu, někdy mělo i turban a ozdobný korálkový pás a šperky. Hrobové předměty zahrnovaly elegantní slonovinové hřebeny, lžičky a kosmetické nádobky, břidlicové palety a kosmetické prostředky. Zelený malachit měl zřejmě zvláštní význam: na paletě byl rozdrcen a potom smíchán s olejem nebo tukem a aplikován přímo na kůži. Zelená barva byla v pozdějších dobách spojována s životem a zde mohla být používána, aby zemřelému majiteli pomohla obnovit jeho životní sílu. Hroby obsahovaly také pazourkové nástroje a nález měděných korálků a jednoho měděného nástroje z této doby značí, že již byla známa práce s kovem a že kovové předměty mohly být v určitém rozsahu používány vedle kamenných nástrojů a náčiní.
V tomto období se vyráběla nejjemnější keramika a hroby obsahovaly nádoby a misky, zejména keramiku „s černým okrajem“, která se vyznačuje typickou hnědou nebo červenou barvou těla a černým okrajem a vnitřkem. Často se do hrobů vkládaly amulety, mnohdy ve tvaru zvířat, a v hrobech mužů i žen je možné nalézt nahé ženské sošky. Zvířecí pohřby, které existovaly poblíž lidských pohřebišť, obsahovaly pohřby šakalů, psů, ovcí a krav, zabalených v plátně nebo rohožích.
Hroby oválného tvaru se nadále používaly ve zjevně nepřerušovaném vývoji od badárského období k nakádě I, i když se objevily také případy vícečetných pohřbů (až do sedmi těl) v jednom hrobě. Udržely se i stejné druhy pohřebních darů, avšak provedení a materiály (jako importovaný tyrkys a lapis lazuli) ukazují na rostoucí cizí vlivy, asi v důsledku aktivnějších obchodních kontaktů.
Objevují se i kamenné nádoby, slonovinové a hliněné figurky mužů a žen a slonovinové hřebeny. Typické druhy keramiky zahrnují nadále keramiku „s černým okrajem“; červenou leštěnou keramiku známou jako zboží „s bílou inkrustací“, které je zdobeno bílou malbou geometrických vzorů a někdy i lidskými, zvířecími postavami či stromy; černé nádoby s rytou výzdobou zdůrazněnou bílou malbou; a rané případy nádob „se zvlněnými držadly“, jež Petrie použil jako základ pro své postupné datování (ačkoli většina exemplářů pochází z období nakáda II). Důležitost zvířecích kultů je zjevná z břidlicových palet, které někdy mají tvary zvířat, a ze zvířecích amuletů a sošek.
Začátek období nakáda II byl svědkem zásadních změn v pohřebních zvyklostech. Zatímco dříve byli náčelníci komunit považováni za obyčejné lidi, kteří jednali za svou společnost a mohli být obdařeni zvláštními magickými schopnostmi, nyní se vyvinul nový model. V dřívějších komunitách byli vůdci pohřbíváni ve stejném typu hrobů jako zbytek jejich lidu, ale během nakády II byl zaveden nový typ hrobu. Většina populace i nadále spočinula v mělkých okrouhlých nebo oválných jámových hrobech, avšak vládnoucí vrstvě se stavěly hrobky z cihel. Dnes jsou známy jako mastaby nebo hrobky typu mastab, které stanovily vzor pro královské a úřednické hrobky v pozdějších dobách a vyznačily jasný rozdíl mezi vládci a ovládanými.
Nadzemní obdélníková superstruktura mastaby vypadá jako lavice, jež je možné najít před venkovskými domky v moderním Egyptě. Do této superstruktury se ukládaly pohřební dary, a to často do komplexu místností. Pohřeb byl uložen pod zemí v substruktuře, jejíž stěny mohly být obloženy rohožemi nebo zpevněny dřevěnými deskami. V královských hrobkách 1. dynastie se vyvinuly pohřební komory obložené dřevem nebo dřevěné rakve, které nahradily pokrývku těla z rohoží.
Pohřební dary navazovaly na dřívější myšlenky, ale objevily se znatelné inovace v keramice. Z této doby pochází většina nádob se zvlněnými držadly, ale nejvýznamnější bylo zavedení „zdobeného zboží“. Jedná se o typickou keramiku žlutohnědé barvy, zdobenou klikatými čarami, spirálami nebo postavami lidí, zvířat a ptáků. V nakádě II rovněž dochází k výraznému pokroku v umění a řemeslech: novinky zahrnují využívání široké škály kamenů pro výrobu nádob; změnu tvaru palic od diskovitého k hruškovitému; užívání motivů kompozitních zvířat při výzdobě břidlicových palet; značný nárůst užívání mědi pro nástroje, zbraně a toaletní náčiní.
Z archeologického materiálu je snad možné vyvodit některé obecné závěry. Nové informace lze získat zejména z nalezišť, kde znovu po mnoha desetiletích probíhá výzkum. Například pohřebiště v Armantu (který leží 9 km jihozápadně od Luxoru na západním břehu Nilu) původně zkoumali Mond a Myers na počátku 30. let 20. století a nyní se přehodnocují s ohledem na vývoj pohřebiště v Předdynastické době a na společenskou organizaci a změny, jež je možné pozorovat v tomto časovém období.14
Většina zdejších hrobů byly jámy s jedním pohřbem, i když známe i několik příkladů vícečetných pohřbů v jednom hrobě. Někdy byly hroby obloženy rohožemi nebo dřevem a některá těla byla zavinuta v rohožích nebo vzácněji v plátně. Nejčastějším předmětem ukládaným s mrtvým byla keramika a další pohřební dary zahrnovaly palety, kosmetická barviva včetně galenitu, malachitu a okru, kamenné nástroje a nádoby, hřebeny, šperky a košíky.
Interpretace dokladů naznačuje, že šlo o hierarchickou společnost. Jelikož největší objevený pohřeb byl pohřeb dítěte a symboly autority byly objeveny u pohřbů dospělých i dětí, doklady zjevně ukazují, že postavení a bohatství se dědily. Pohřební dary obecně značí, že zdejší společnost sestávala ze dvou vrstev. Zásadní změna nicméně nastala s vybudováním dvou velkých mastab, postaveným způsobem, který byl zjevně vyvinut jinde a následně zaveden v Armantu. Toto malé pohřebiště zřejmě sloužilo pouze malé zemědělské komunitě a nejsou doklady, že by se elita objevila mezi místním obyvatelstvem v Armantu a vyvinula pro sebe tento nový typ hrobky. Dostupné informace naznačují, že elitu s odlišnými pohřebními zvyklostmi mohli do této oblasti dosadit vládci, kteří se snažili o sjednocení Egypta.
Rozsáhlé výzkumy v současné době probíhají i na dalším nalezišti v Hierakonpoli.15 Archivní záznamy, jež zanechal z původních výzkumů F. W. Green v Cambridgi a v Britském muzeu a Klaus Baer v Orientálním ústavu v Chicagu, poskytují o nalezišti určité informace a nové výzkumy odhalují nové doklady od Předdynastické doby po Novou říši. Jeden z nejúžasnějších nálezů představují dvě unikátní, i když neúplné keramické masky, nalezené na pohřebišti elity ve Wádí Abú Suffian; ke stanovení jejich přesného stáří a náboženského nebo pohřebního využití bude zapotřebí dalších výzkumů.16 Obecně lze říci, že vykopávky předdynastických pohřbů, které po celé věky odpočívají, ač již ve starověku byly vykradeny, poskytují nové doklady o formativním období egyptského náboženství.
Doklady z předdynastických pohřebišť obecně naznačují, že Egypťané se snažili dát zemřelým moc, aby získali jejich podporu a vliv ve prospěch živým. Amulety měly pravděpodobně obdařit zemřelého zvláštními schopnostmi: zvířecí tvary zahrnovaly gazelu, hrocha, krávu, prase, býčí hlavu, krokodýla, mouchu, rybu, hada, lva a Sutechovo zvíře, zvláštního tvora, který představoval boha Sutecha, ale nelze jej identifikovat se žádným známým zvířecím druhem. Některé z nich měly zaopatřit věčné, magické zásoby potravin pro zemřelého, zatímco jiné mu měly bezpochyby zajistit potřebné zvířecí schopnosti a sílu, jež zvětšovaly jeho zručnost při lovu.
Kvůli nedostatku spolehlivých dokladů jsou mnohé závěry pouze spekulativní, je však možné, že i další pohřební dary měly pozvednout plodnost majitele, a tím zlepšit jeho šance na znovuzrození po smrti. Ženské figurky, které se objevují v ženských hrobech v badárském období a v hrobech obou pohlaví v pozdějších dobách, mohly být ukládány do mužských hrobů, aby zastupovaly konkubíny, nebo do hrobů obou pohlaví jako sloužící nebo jako votivní předměty určené bohům kvůli dětem či znovuzrození zemřelého majitele.
Sošky hrochů nacházené v ženských hrobech byly zřejmě také spojovány s plodností a znovuzrozením a figurky skotu na podstavcích měly zvýšit plodnost stád a zajistit hojnost potravy pro živé i zemřelé. Rovněž některá vyobrazení na „zdobené keramice“ byla pravděpodobně spojována s obřady plodnosti a byla dávána do hrobů, aby zaručila individuální znovuzrození.
Pohřební dary opět naznačují, že někteří majitelé hrobů byli považováni za vůdce se zvláštní schopností zajistit plodnost lidí, zvířat a půdy. U některých pohřbů byly nalezeny malé nádobky, jež mohly obsahovat „medicíny“, slonovinové kly, palety a sošky žena mužů, které jejich majitelé mohli používat při věšteckých obřadech nebo k pokusům o ovlivnění bohů a zajištění prosperity země a jejích obyvatel.
Obecně však nedostatek písemných dokladů zásadně omezuje možnost interpretovat archeologické nálezy z tohoto formativního období. Je nicméně zjevné, že Egypťané již chovali v úctě své zemřelé a přistupovali k nim s respektem. V kvalitě pohřbů a pohřební výbavě se výrazně odráží, jak stoupala důležitost a prosperita komunity. Zahrnování předmětů denní potřeby do pohřbů značí, že již existoval pojem individuálního posmrtného života a hrob mohl být považován za bránu do zásvětí, kde živí měli přístup k zemřelým a bohům.
Většina informací o náboženských praktikách pochází z archeologického materiálu z pohřebišť, avšak současné znalosti o tomto období opět omezuje nedostatek soudobých textů. Obecně se projevuje rozšířená a vesměs dodržovaná úcta k mrtvým, která zřejmě svědčí o víře v pokračování existence po smrti. Mezi pohřebními dary se objevují nástroje, osobní ozdoby a zásoby potravin. Zájem o blaho zemřelých mohla podnítit řada faktorů, jež nyní nelze přesně stanovit: můžeme si představit, že Egypťané usmiřovali své mrtvé, protože se obávali jejich pomsty nebo protože doufali, že zemřelí za ně budou prosit bohy.
V badárském období se pohřebiště nacházela obecně mimo sídliště, na okraji pouště. Většina hrobů měla oválný tvar a obsahovala jeden pohřeb, i když tu a tam byla do jednoho hrobu uložena dvě těla. Některé větší hroby, obdélníkové se zaoblenými rohy, byly nejprve použity pro ženské pohřby, ačkoli do některých z nich byli později uloženi i muži. Těla se ukládala jen několik stop hluboko do písku, ve fetální pozici na levém boku s hlavou k jihu. Tvář tedy byla obrácena k západu, kde se podle pozdějších textů nacházela země mrtvých.
Tělo obalené jen do hrubých rohoží, koše spleteného z haluzí nebo zvířecí kůže bylo v přímém kontaktu s horkým, suchým pískem, který zajišťoval ideální prostředí pro ochranu těla a pohřebních darů. Přirozený proces vysušování, který tato těla bezděčně uchoval, zásadně ovlivnil pozdější náboženský vývoj. Nic nenaznačuje, že by se v tomto období používalo jakýchkoli umělých metod k uchovávání těl, ani že by se těla rozdělovala na kusy. Hroby pravděpodobně vyznačovaly malé hromádky písku nebo kamení.
V hrobě bylo tělo oblečeno do plátěného oděvu, někdy mělo i turban a ozdobný korálkový pás a šperky. Hrobové předměty zahrnovaly elegantní slonovinové hřebeny, lžičky a kosmetické nádobky, břidlicové palety a kosmetické prostředky. Zelený malachit měl zřejmě zvláštní význam: na paletě byl rozdrcen a potom smíchán s olejem nebo tukem a aplikován přímo na kůži. Zelená barva byla v pozdějších dobách spojována s životem a zde mohla být používána, aby zemřelému majiteli pomohla obnovit jeho životní sílu. Hroby obsahovaly také pazourkové nástroje a nález měděných korálků a jednoho měděného nástroje z této doby značí, že již byla známa práce s kovem a že kovové předměty mohly být v určitém rozsahu používány vedle kamenných nástrojů a náčiní.
V tomto období se vyráběla nejjemnější keramika a hroby obsahovaly nádoby a misky, zejména keramiku „s černým okrajem“, která se vyznačuje typickou hnědou nebo červenou barvou těla a černým okrajem a vnitřkem. Často se do hrobů vkládaly amulety, mnohdy ve tvaru zvířat, a v hrobech mužů i žen je možné nalézt nahé ženské sošky. Zvířecí pohřby, které existovaly poblíž lidských pohřebišť, obsahovaly pohřby šakalů, psů, ovcí a krav, zabalených v plátně nebo rohožích.
Hroby oválného tvaru se nadále používaly ve zjevně nepřerušovaném vývoji od badárského období k nakádě I, i když se objevily také případy vícečetných pohřbů (až do sedmi těl) v jednom hrobě. Udržely se i stejné druhy pohřebních darů, avšak provedení a materiály (jako importovaný tyrkys a lapis lazuli) ukazují na rostoucí cizí vlivy, asi v důsledku aktivnějších obchodních kontaktů.
Objevují se i kamenné nádoby, slonovinové a hliněné figurky mužů a žen a slonovinové hřebeny. Typické druhy keramiky zahrnují nadále keramiku „s černým okrajem“; červenou leštěnou keramiku známou jako zboží „s bílou inkrustací“, které je zdobeno bílou malbou geometrických vzorů a někdy i lidskými, zvířecími postavami či stromy; černé nádoby s rytou výzdobou zdůrazněnou bílou malbou; a rané případy nádob „se zvlněnými držadly“, jež Petrie použil jako základ pro své postupné datování (ačkoli většina exemplářů pochází z období nakáda II). Důležitost zvířecích kultů je zjevná z břidlicových palet, které někdy mají tvary zvířat, a ze zvířecích amuletů a sošek.
Začátek období nakáda II byl svědkem zásadních změn v pohřebních zvyklostech. Zatímco dříve byli náčelníci komunit považováni za obyčejné lidi, kteří jednali za svou společnost a mohli být obdařeni zvláštními magickými schopnostmi, nyní se vyvinul nový model. V dřívějších komunitách byli vůdci pohřbíváni ve stejném typu hrobů jako zbytek jejich lidu, ale během nakády II byl zaveden nový typ hrobu. Většina populace i nadále spočinula v mělkých okrouhlých nebo oválných jámových hrobech, avšak vládnoucí vrstvě se stavěly hrobky z cihel. Dnes jsou známy jako mastaby nebo hrobky typu mastab, které stanovily vzor pro královské a úřednické hrobky v pozdějších dobách a vyznačily jasný rozdíl mezi vládci a ovládanými.
Nadzemní obdélníková superstruktura mastaby vypadá jako lavice, jež je možné najít před venkovskými domky v moderním Egyptě. Do této superstruktury se ukládaly pohřební dary, a to často do komplexu místností. Pohřeb byl uložen pod zemí v substruktuře, jejíž stěny mohly být obloženy rohožemi nebo zpevněny dřevěnými deskami. V královských hrobkách 1. dynastie se vyvinuly pohřební komory obložené dřevem nebo dřevěné rakve, které nahradily pokrývku těla z rohoží.
Pohřební dary navazovaly na dřívější myšlenky, ale objevily se znatelné inovace v keramice. Z této doby pochází většina nádob se zvlněnými držadly, ale nejvýznamnější bylo zavedení „zdobeného zboží“. Jedná se o typickou keramiku žlutohnědé barvy, zdobenou klikatými čarami, spirálami nebo postavami lidí, zvířat a ptáků. V nakádě II rovněž dochází k výraznému pokroku v umění a řemeslech: novinky zahrnují využívání široké škály kamenů pro výrobu nádob; změnu tvaru palic od diskovitého k hruškovitému; užívání motivů kompozitních zvířat při výzdobě břidlicových palet; značný nárůst užívání mědi pro nástroje, zbraně a toaletní náčiní.
Z archeologického materiálu je snad možné vyvodit některé obecné závěry. Nové informace lze získat zejména z nalezišť, kde znovu po mnoha desetiletích probíhá výzkum. Například pohřebiště v Armantu (který leží 9 km jihozápadně od Luxoru na západním břehu Nilu) původně zkoumali Mond a Myers na počátku 30. let 20. století a nyní se přehodnocují s ohledem na vývoj pohřebiště v Předdynastické době a na společenskou organizaci a změny, jež je možné pozorovat v tomto časovém období.14
Většina zdejších hrobů byly jámy s jedním pohřbem, i když známe i několik příkladů vícečetných pohřbů v jednom hrobě. Někdy byly hroby obloženy rohožemi nebo dřevem a některá těla byla zavinuta v rohožích nebo vzácněji v plátně. Nejčastějším předmětem ukládaným s mrtvým byla keramika a další pohřební dary zahrnovaly palety, kosmetická barviva včetně galenitu, malachitu a okru, kamenné nástroje a nádoby, hřebeny, šperky a košíky.
Interpretace dokladů naznačuje, že šlo o hierarchickou společnost. Jelikož největší objevený pohřeb byl pohřeb dítěte a symboly autority byly objeveny u pohřbů dospělých i dětí, doklady zjevně ukazují, že postavení a bohatství se dědily. Pohřební dary obecně značí, že zdejší společnost sestávala ze dvou vrstev. Zásadní změna nicméně nastala s vybudováním dvou velkých mastab, postaveným způsobem, který byl zjevně vyvinut jinde a následně zaveden v Armantu. Toto malé pohřebiště zřejmě sloužilo pouze malé zemědělské komunitě a nejsou doklady, že by se elita objevila mezi místním obyvatelstvem v Armantu a vyvinula pro sebe tento nový typ hrobky. Dostupné informace naznačují, že elitu s odlišnými pohřebními zvyklostmi mohli do této oblasti dosadit vládci, kteří se snažili o sjednocení Egypta.
Rozsáhlé výzkumy v současné době probíhají i na dalším nalezišti v Hierakonpoli.15 Archivní záznamy, jež zanechal z původních výzkumů F. W. Green v Cambridgi a v Britském muzeu a Klaus Baer v Orientálním ústavu v Chicagu, poskytují o nalezišti určité informace a nové výzkumy odhalují nové doklady od Předdynastické doby po Novou říši. Jeden z nejúžasnějších nálezů představují dvě unikátní, i když neúplné keramické masky, nalezené na pohřebišti elity ve Wádí Abú Suffian; ke stanovení jejich přesného stáří a náboženského nebo pohřebního využití bude zapotřebí dalších výzkumů.16 Obecně lze říci, že vykopávky předdynastických pohřbů, které po celé věky odpočívají, ač již ve starověku byly vykradeny, poskytují nové doklady o formativním období egyptského náboženství.
Doklady z předdynastických pohřebišť obecně naznačují, že Egypťané se snažili dát zemřelým moc, aby získali jejich podporu a vliv ve prospěch živým. Amulety měly pravděpodobně obdařit zemřelého zvláštními schopnostmi: zvířecí tvary zahrnovaly gazelu, hrocha, krávu, prase, býčí hlavu, krokodýla, mouchu, rybu, hada, lva a Sutechovo zvíře, zvláštního tvora, který představoval boha Sutecha, ale nelze jej identifikovat se žádným známým zvířecím druhem. Některé z nich měly zaopatřit věčné, magické zásoby potravin pro zemřelého, zatímco jiné mu měly bezpochyby zajistit potřebné zvířecí schopnosti a sílu, jež zvětšovaly jeho zručnost při lovu.
Kvůli nedostatku spolehlivých dokladů jsou mnohé závěry pouze spekulativní, je však možné, že i další pohřební dary měly pozvednout plodnost majitele, a tím zlepšit jeho šance na znovuzrození po smrti. Ženské figurky, které se objevují v ženských hrobech v badárském období a v hrobech obou pohlaví v pozdějších dobách, mohly být ukládány do mužských hrobů, aby zastupovaly konkubíny, nebo do hrobů obou pohlaví jako sloužící nebo jako votivní předměty určené bohům kvůli dětem či znovuzrození zemřelého majitele.
Sošky hrochů nacházené v ženských hrobech byly zřejmě také spojovány s plodností a znovuzrozením a figurky skotu na podstavcích měly zvýšit plodnost stád a zajistit hojnost potravy pro živé i zemřelé. Rovněž některá vyobrazení na „zdobené keramice“ byla pravděpodobně spojována s obřady plodnosti a byla dávána do hrobů, aby zaručila individuální znovuzrození.
Pohřební dary opět naznačují, že někteří majitelé hrobů byli považováni za vůdce se zvláštní schopností zajistit plodnost lidí, zvířat a půdy. U některých pohřbů byly nalezeny malé nádobky, jež mohly obsahovat „medicíny“, slonovinové kly, palety a sošky žena mužů, které jejich majitelé mohli používat při věšteckých obřadech nebo k pokusům o ovlivnění bohů a zajištění prosperity země a jejích obyvatel.
Obecně však nedostatek písemných dokladů zásadně omezuje možnost interpretovat archeologické nálezy z tohoto formativního období. Je nicméně zjevné, že Egypťané již chovali v úctě své zemřelé a přistupovali k nim s respektem. V kvalitě pohřbů a pohřební výbavě se výrazně odráží, jak stoupala důležitost a prosperita komunity. Zahrnování předmětů denní potřeby do pohřbů značí, že již existoval pojem individuálního posmrtného života a hrob mohl být považován za bránu do zásvětí, kde živí měli přístup k zemřelým a bohům.
Žádné komentáře:
Okomentovat