RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ
Během Archaické doby (1. a 2. dynastie) byly ustaveny mnohé hlavní politické, společenské a náboženské tradice a byly položeny základy správních a politických institucí a právního systému. Tento proces procházel rozvojem písma a experimentování a vývoj v architektuře, umění a řemeslech. Projevila se i určitá snaha o organizaci a racionalizaci náboženství.
Sjednocení Egypta
Jedním z nejdůležitějších okamžiků v egyptských dějinách bylo sjednocení Obou zemí pod vládu mocného jižního vůdce kolem roku 3100 př. Kr. Kroky k podmanění severu zahájil dřívější panovník Horního Egypta, který se jmenoval „Štír“. Obřadní vápencovou palici, kterou archeologové objevili roku 1898 v Hierakonpoli, zdobí vyobrazení, jež zřejmě zachycují Štíra, jak provádí zavlažovací práce a účastní se vojenských akcí, zřejmě jako upomínku na jeho mírovou reorganizaci Egypta po nějakém významném vojenském střetnutí. Byl to však až některý z nástupců, jehož historik Manéthó identifikoval jako Meniho, prvního krále 1. dynastie, kdo nakonec sjednotil sever a jih a založil historický Egypt. Vedou se spory o tom, zda by Meni jako zakladatel egyptského státu měl být ztotožněn s Narmerem nebo Horem-Ahou, v současnosti egyptologové obecně spojují Meniho s Horem-Ahou.
V Horově chrámu v Nechenu objevili archeologové Quibell, Somers Clarke a Green hlavní depozit, slavnou skrýš, jež obsahovala votivní oběti z několika období. Mezi nimi se nacházela i tzv. Narmerova paleta, nyní uložená v Káhirském muzeu, jež mohla být uchována v chrámu, aby připomínala královu vděčnost k bohu za jeho vítěznou výpravu proti severu.
Tato skvěle vypracovaná břidlicová paleta je dobrým příkladem vývoje na konci Předdynastické doby, kdy se prosté palety užívané k roztírání očního líčidla vyvinuly do velkých ceremoniálních kusů,pokrytých scénami, jež někdy zachycují historické události. Narmerova paleta, která zřejmě upomínala na sjednocení Egypta a poprvé zachycovala krále jako vládce země, má velký historický význam.
Na jedné straně je král zobrazen s bílou korunou Horního Egypta, jak dobíjí zajatého severního náčelníka, který se krčí před ním, zatímco na druhé straně je zachyceno dobytí Dolního Egypta a král má červenou korunu Dolního Egypta, jež symbolizuje podmanění severu. Tato scéna zjevně zachycuje obřad, při němž král přehlíží deset zabitých seveřanů, buď na bojišti nebo v chrámu v Nechenu, kde mohlo obětování vybraných zajatců tvořit součást vítězné ceremonie. Tématem vyobrazení na paletě tedy je zachytit vládce jako jižního dobyvatele a uznávaného a vítězného krále sjednocené země.
Politické instituce archaického Egypta
Meni (Hor-Aha) a jeho následníci zřídili během prvních dvou dynastií hlavní politické systémy země. Nové hlavní město vzniklo na severu na vrcholku delty, což bylo skvělé místo, odkud noví vládci mohli ovládat celé království a potlačovat jakékoli pokusy o obnovu samostatnosti severu. Toto město se původně jmenovalo „Bílá zeď“ nebo „Bílé zdi“ (zřejmě odkaz na bílý povrch jeho cihlových zdí). Ale dnes se o něm většinou hovoří pod pozdějším řeckým názvem Memfis.
V 5. století př. Kr. řecký historik Hérodotos uvádí, že kněží Ptaha (patrona Memfidy) mu vyprávěli, že Meni založil jejich město a chrám. Memfis se stala hlavním královským sídelním městem a správním centrem a vévodila administrativní i politické oblasti po celou Starou říši. Nejpřednějším náboženským střediskem však v Archaické době zůstalo starobylé město Cenej (u Abydu), pozvednuté do tohoto postavení raně dynastickými králi.
V Memfidě se musel nacházet cihlový palác, který zahrnoval královskou rezidenci a centrum vlády a správy; toto dvojí využití si královské paláce ponechaly i v pozdějších dobách. V Memfidě sídlila administrativa,obchod s cizinou, soudnictví a pokladnice Obou zemí, které se zabývaly shromažďováním a redistribucí domácích výnosů. Byl také ustanoven systém lokální vlády v provinciích, silně svázaný s centralizovanou správou v Memfidě. Úloha krále a královské rodiny se stala zcela zásadní během Archaické doby, kdy byly položeny základy pro její pozdější vývoj v oblasti politiky a náboženství.
Egyptský stát měl být oporou vesmíru stejně jako lidu; bez této síly by se podle představ vesmír i lidská společnost v každém směru rozložily. Příroda a lidé nemohli sami zaručit strukturu a stabilitu potřebnou k udržování a rozvíjení božského řádu, takže se stát stal nepostradatelnou institucí, jež celý systém podepírala. Stát poskytoval pevný systém a ujišťoval, že si lidé sami mohli užívat hojnosti výhod života. Rozhodující byla v těchto představách úloha krále. Charakteristiku egyptského královského úřadu se pokoušely analyzovat mnohé studie.17
Již od Archaické doby byl král považován za absolutního vládce, který byl jakožto „bůh na zemi“ pokládán za vtělení nejvyššího královského státního boha v dané době. Bohové vybírali krále, aby konal jejich jménem. On však nebyl pouze prostředníkem mezi bohy a lidmi, byl sám také božský, ačkoli nikdy nebyl roven bohům a vždy si uchoval mnohé lidské rysy. V Archaické době byl král vtělením nejvyššího božstva, sokola Hora, a v následujících obdobích nosili žijící panovníci vždy titul Hora, který nakonec přešel na jejich nástupce.
Královny, a zvláště královské matky již během prvních dynastií třímaly velkou moc a zřejmě hrály významnou úlohu v systému královského nástupnictví a dědictví. Nejasný zůstává přesný význam titulu „Velká královská manželka“, který v pozdějších dobách nosily královské hlavní manželky (viz níže kapitola 8), již od nejstarších dob však byly královské ženy nepopiratelně důležité.
Král, jehož úloha a mnohé úkoly se odvozovaly od role předdynastických vesnických náčelníků, bezpochyby pověřoval částí své autority důvěryhodné následovníky, mezi něž pravděpodobně patřili členové jeho vlastní rodiny a představitelé komunit, kteří se spojili s dobyvatelem a sjednotitelem Obou zemí. V době raných dynastií byly zavedeny úřady a tituly známé ve Staré říši, včetně úřadu vezíra (nejvyššího ministra), který vystupoval jako králův zástupce ve významných oblastech státní správy.
Během Archaické doby (1. a 2. dynastie) byly ustaveny mnohé hlavní politické, společenské a náboženské tradice a byly položeny základy správních a politických institucí a právního systému. Tento proces procházel rozvojem písma a experimentování a vývoj v architektuře, umění a řemeslech. Projevila se i určitá snaha o organizaci a racionalizaci náboženství.
Sjednocení Egypta
Jedním z nejdůležitějších okamžiků v egyptských dějinách bylo sjednocení Obou zemí pod vládu mocného jižního vůdce kolem roku 3100 př. Kr. Kroky k podmanění severu zahájil dřívější panovník Horního Egypta, který se jmenoval „Štír“. Obřadní vápencovou palici, kterou archeologové objevili roku 1898 v Hierakonpoli, zdobí vyobrazení, jež zřejmě zachycují Štíra, jak provádí zavlažovací práce a účastní se vojenských akcí, zřejmě jako upomínku na jeho mírovou reorganizaci Egypta po nějakém významném vojenském střetnutí. Byl to však až některý z nástupců, jehož historik Manéthó identifikoval jako Meniho, prvního krále 1. dynastie, kdo nakonec sjednotil sever a jih a založil historický Egypt. Vedou se spory o tom, zda by Meni jako zakladatel egyptského státu měl být ztotožněn s Narmerem nebo Horem-Ahou, v současnosti egyptologové obecně spojují Meniho s Horem-Ahou.
V Horově chrámu v Nechenu objevili archeologové Quibell, Somers Clarke a Green hlavní depozit, slavnou skrýš, jež obsahovala votivní oběti z několika období. Mezi nimi se nacházela i tzv. Narmerova paleta, nyní uložená v Káhirském muzeu, jež mohla být uchována v chrámu, aby připomínala královu vděčnost k bohu za jeho vítěznou výpravu proti severu.
Tato skvěle vypracovaná břidlicová paleta je dobrým příkladem vývoje na konci Předdynastické doby, kdy se prosté palety užívané k roztírání očního líčidla vyvinuly do velkých ceremoniálních kusů,pokrytých scénami, jež někdy zachycují historické události. Narmerova paleta, která zřejmě upomínala na sjednocení Egypta a poprvé zachycovala krále jako vládce země, má velký historický význam.
Na jedné straně je král zobrazen s bílou korunou Horního Egypta, jak dobíjí zajatého severního náčelníka, který se krčí před ním, zatímco na druhé straně je zachyceno dobytí Dolního Egypta a král má červenou korunu Dolního Egypta, jež symbolizuje podmanění severu. Tato scéna zjevně zachycuje obřad, při němž král přehlíží deset zabitých seveřanů, buď na bojišti nebo v chrámu v Nechenu, kde mohlo obětování vybraných zajatců tvořit součást vítězné ceremonie. Tématem vyobrazení na paletě tedy je zachytit vládce jako jižního dobyvatele a uznávaného a vítězného krále sjednocené země.
Politické instituce archaického Egypta
Meni (Hor-Aha) a jeho následníci zřídili během prvních dvou dynastií hlavní politické systémy země. Nové hlavní město vzniklo na severu na vrcholku delty, což bylo skvělé místo, odkud noví vládci mohli ovládat celé království a potlačovat jakékoli pokusy o obnovu samostatnosti severu. Toto město se původně jmenovalo „Bílá zeď“ nebo „Bílé zdi“ (zřejmě odkaz na bílý povrch jeho cihlových zdí). Ale dnes se o něm většinou hovoří pod pozdějším řeckým názvem Memfis.
V 5. století př. Kr. řecký historik Hérodotos uvádí, že kněží Ptaha (patrona Memfidy) mu vyprávěli, že Meni založil jejich město a chrám. Memfis se stala hlavním královským sídelním městem a správním centrem a vévodila administrativní i politické oblasti po celou Starou říši. Nejpřednějším náboženským střediskem však v Archaické době zůstalo starobylé město Cenej (u Abydu), pozvednuté do tohoto postavení raně dynastickými králi.
V Memfidě se musel nacházet cihlový palác, který zahrnoval královskou rezidenci a centrum vlády a správy; toto dvojí využití si královské paláce ponechaly i v pozdějších dobách. V Memfidě sídlila administrativa,obchod s cizinou, soudnictví a pokladnice Obou zemí, které se zabývaly shromažďováním a redistribucí domácích výnosů. Byl také ustanoven systém lokální vlády v provinciích, silně svázaný s centralizovanou správou v Memfidě. Úloha krále a královské rodiny se stala zcela zásadní během Archaické doby, kdy byly položeny základy pro její pozdější vývoj v oblasti politiky a náboženství.
Egyptský stát měl být oporou vesmíru stejně jako lidu; bez této síly by se podle představ vesmír i lidská společnost v každém směru rozložily. Příroda a lidé nemohli sami zaručit strukturu a stabilitu potřebnou k udržování a rozvíjení božského řádu, takže se stát stal nepostradatelnou institucí, jež celý systém podepírala. Stát poskytoval pevný systém a ujišťoval, že si lidé sami mohli užívat hojnosti výhod života. Rozhodující byla v těchto představách úloha krále. Charakteristiku egyptského královského úřadu se pokoušely analyzovat mnohé studie.17
Již od Archaické doby byl král považován za absolutního vládce, který byl jakožto „bůh na zemi“ pokládán za vtělení nejvyššího královského státního boha v dané době. Bohové vybírali krále, aby konal jejich jménem. On však nebyl pouze prostředníkem mezi bohy a lidmi, byl sám také božský, ačkoli nikdy nebyl roven bohům a vždy si uchoval mnohé lidské rysy. V Archaické době byl král vtělením nejvyššího božstva, sokola Hora, a v následujících obdobích nosili žijící panovníci vždy titul Hora, který nakonec přešel na jejich nástupce.
Královny, a zvláště královské matky již během prvních dynastií třímaly velkou moc a zřejmě hrály významnou úlohu v systému královského nástupnictví a dědictví. Nejasný zůstává přesný význam titulu „Velká královská manželka“, který v pozdějších dobách nosily královské hlavní manželky (viz níže kapitola 8), již od nejstarších dob však byly královské ženy nepopiratelně důležité.
Král, jehož úloha a mnohé úkoly se odvozovaly od role předdynastických vesnických náčelníků, bezpochyby pověřoval částí své autority důvěryhodné následovníky, mezi něž pravděpodobně patřili členové jeho vlastní rodiny a představitelé komunit, kteří se spojili s dobyvatelem a sjednotitelem Obou zemí. V době raných dynastií byly zavedeny úřady a tituly známé ve Staré říši, včetně úřadu vezíra (nejvyššího ministra), který vystupoval jako králův zástupce ve významných oblastech státní správy.
Žádné komentáře:
Okomentovat