PŘEDDYNASTICKÉ KULTURY
Petrie rozdělil předdynastické kultury do tří skupin, jež klasifikoval jako amratien, gerzeen a semainien – tyto názvy odvodil z názvů moderních vesnic v blízkosti nalezišť. Dnes je nahradily jiné termíny – badárien, nakáda I a nakáda II. Badárské období (pojmenované po moderní vesnice el-Badárí, kde proběhly významné vykopávky) definuje nejčasnější identifikovanou předdynastickou kulturou, zatímco nakáda I a nakáda II nahradily Petrieho amratien a gerzeen (předměty amratienského typu byly nalezeny pouze na lokalitě el-Amra a produkty gerzeenu se nacházely pouze v Gerze, avšak předměty obou typů byly objeveny v Nakádě). Termínu „semainien“ se nyní užívá pro první dynastie.
Vzorce rozvoje a pokroku na různých nalezištích se značně liší. Je zřejmé, že období se od sebe navzájem neodlišují úplně, a doklady naznačují, že probíhal kulturní vývoj od jednoho stupně k dalšímu. Mezi badárienem a nakádou I (asi 5000 – asi 3400 př. Kr.) nemáme doklady o žádném jasně určeném kulturním zlomu. Na počátku nakády II (asi 3400 př. Kr.) avšak byly zavedeny důležité novinky a doklady malované keramiky a kovových výrobků značí, že narůstaly kontakty s dalšími oblastmi na Předním východě. Současně se objevují první doklady o písmu a monumentální cihlová architektura a rovněž změny v pohřebních zvyklostech a pokroky v umění a řemeslech. To vše vedlo Petrieho k tomu, že tento vývoj objasňoval příchodem hypotetické, rasově odlišné skupiny cizích vetřelců do Egypta, kterou označujeme jako „dynastickou rasu“.
„Dynastická rasa“
Někteří autoři2 nyní považují tuto teorii za neobhajitelnou, byla však předmětem vášnivých diskuzí.3 V určitém období (asi 3400 př. Kr.) v Egyptě dochází k vývoji, k němuž Petrie a jeho zastánci nenacházeli přímý precedent. Tvrdili, že dynastická rasa mohla přinést tyto nové myšlenky a pokročilé technologie do Egypta z oblasti, kde se již rozvíjely. Jedním možným místem je Mezopotámie, ať už jako původní domovina dynastické rasy, nebo etapa na jejich cestě zřejmě ze Sýrie, Íránu nebo ještě neobjevené oblasti, jež mohla ovlivnit jak Egypt, tak i Mezopotámii.
V této době se Mezopotámie („Země mezi dvěma řekami“, Tigridem a Eufratem) rozkládala na území zhruba odpovídajícím modernímu Íránu a obývali ji Sumerové. Žili v rozesetých městských státech a sdíleli kulturu, která již zahrnovala užívání písma a monumentální cihlovou architekturu. Klínové písmo je starší než všechny dosud známé příklady hieroglyfických textů nalezených v Egyptě, tato skutečnost však může být důsledkem odlišných psacích materiálů užívaných těmito dvěma národy: první příklady klínového písma jsou zapsány na hliněných tabulkách, zatímco hieroglyfy se obvykle psaly na papyrus nebo dřevo, což by mohlo vysvětlovat, proč se klínopisné texty dochovaly ze starších dob. Oba jazyky se nicméně velice odlišují, a to jak zvnějšku, tak i v gramatické struktuře, ačkoli oba jsou odvozeny z piktografů. I kdyby se podařilo prokázat spojení, svědčilo by pouze o přenosu myšlenky psaní, neboť i kdyby oba jazyky měly cokoli společného, zjevně by se odchýlily ve velice časném stadiu.
Pohřební zvyklosti zavedené na počátku nakády II zajišťovaly náčelníkům komunit mnohem lepší pohřby, zatímco dříve byly všechny vrstvy pohřbívány v jednoduchých mělkých hrobech. Ačkoli většina obyvatel si i nadále vytvářela tyto jámové hroby, jejich vůdci nyní byli pohřbívány v monumentálních cihlových hrobkách se superstrukturou ve tvaru lavice, zdobenou recesovaným panelováním fasády. Pohřební výbava se ukládala do četných místností a tělo spočinulo v podzemní substruktuře. Kvůli tvaru superstruktury se tyto hrobky nyní nazývají mastaby podle arabského slova pro „lavici“ nebo „tvar lavice“. Cihlové stavby se objevují dříve v Mezopotámii, avšak užívaly se spíše pro chrámy než pro hrobky, takže pokud by zde bylo nějaké spojení, do Egypta by se dostala pouze myšlenka.
Nový umělecký vývoj zahrnoval popsaná válcovitá pečetítka a kamenné palice, jež se objevila v obou oblastech (paralely pocházejí i z dalších částí světa). Jelikož jsou snadno přenositelná, mohly by se do Egypta dostat v důsledku obchodních styků. Zajímavější jsou však břidlicové palety, které se objevily v Egyptě. I když myšlenka břidlicové palety, využívané nejprve pro drcení obilí a roztírání líčidel, jež se později vyvinula do ceremoniální podoby, je nepochybně egyptského původu, některé palety nesou vyobrazení kompozitních zvířat s propletenými krky. Tento motiv se neobjevuje v ranějším ani pozdějším egyptském umění, mohl se však odvodit z forem nacházených v Mezopotámii.
Petrieho teorie tvrdí, že k tomuto vnějšímu vlivu na Egypt došlo v důsledku ozbrojeného konfliktu, protože v Mezopotámii ani v dalších centrech nebyly nalezeny žádné podobné doklady z egyptské kultury této doby. Aby badatelé podpořili teorii ozbrojené invaze, uváděli často příklad nože z Gabal el-Araku. Nůž měl pazourkovou čepel a slonovinovou rukojeť, která je pokryta výjevy zachycujícími jakousi námořní bitvu mezi dvěma typy lodí, předběžně určených jako lodě mezopotámského a egyptského původu. Zdá se, že mezi nimi probíhá jakýsi konflikt, který by mohl představovat domnělou invazi. Hassan4 nicméně spatřuje v této scéně boj mezi dvěma skupinami místní nilotické populace a tvrdí, že lodě mohou být dva typy egyptských výrobků.
I kdyby nůž skutečně zachycoval konflikt s útočníky, zobrazoval by izolovaný případ a nebylo by možné jej považovat za jednoznačný důkaz, že kdy došlo k invazi lidu či velkému dobývání. Neexistují nezvratné doklady, že by do Egypta v této době přišlo velké množství nových obyvatel. I egyptologové, kteří zastávají teorii dynastické rasy, musejí souhlasit, že noví příchozí asi využívali množství cest. Někteří přišli přes Rudé moře do Východní pouště a odtud infiltrovali do jižních částí nilského údolí, zatímco jiní asi cestovali po souši z Palestiny přes Sinajský poloostrov a do delty. Někteří mohli být zapojeni do ozbrojených konfliktů, avšak jiní zřejmě pronikli do země jako obchodníci.
Názory, že těla ve dvou typech hrobů nakády II se vyznačují rozdíly, jež je řadí k odlišným rasovým skupinám, jsou nepodložené. Stejně tak se nepotvrdila domněnka, že „vládci“ a „ovládaní“ v Archaické době a také ve Staré říši byli přímými potomky těchto dvou rasových skupin a že tento rozdíl je dosud patrný v lidských pozůstatcích z těchto období. Dnes se vznáší mnoho otazníků nad touto teorií, že do Egypta přišla nová rasa, podmanila si místní obyvatelstvo, vynutila si vlastní myšlenky a koncepty včetně systému dvou typů hrobů, a že v pozdějších dobách se její potomci stali královskou a šlechtickou vrstvou.
Vedle pokusů vysvětlovat tyto inovace nějakým vnějším vlivem je jiný přístup považuje za přirozený vývoj vznikající čistě ze snahy místního obyvatelstva. Je možné ukázat obecnou kulturní kontinuitu od předdynastických komunit k Archaické době a jejich hospodářská a politická organizace se vyvíjela podle linií, jež mohou nastiňovat pozadí, na němž se tyto dramatické změny udály. Tomuto růstu a vývoji napomohly příznivé podmínky v Egyptě. Objevil se i názor,5 že Mezopotámie by těžko byla schopna podporovat vojsko a prosazovat invazi do jiné země, když její vlastní kultura se nacházela ve formativním stadiu.
I zastánci teorie dynastické rasy museli přiznat, že jakékoli cizí vpády musely ustat se začátkem dynastického období. V této době se architektonické inovace nakády II začaly vyvíjet do sofistikovanějších hrobek, které následně položily základ pyramidám Staré říše, a umělecké motivy, jako kompozitní zvířata s propletenými krky na břidlicových paletách, již zcela vymizely. Rovněž formy hieroglyfů a jazyková struktura, které vznikly na počátku 1. dynastie, byly výhradně egyptské.
Petrie rozdělil předdynastické kultury do tří skupin, jež klasifikoval jako amratien, gerzeen a semainien – tyto názvy odvodil z názvů moderních vesnic v blízkosti nalezišť. Dnes je nahradily jiné termíny – badárien, nakáda I a nakáda II. Badárské období (pojmenované po moderní vesnice el-Badárí, kde proběhly významné vykopávky) definuje nejčasnější identifikovanou předdynastickou kulturou, zatímco nakáda I a nakáda II nahradily Petrieho amratien a gerzeen (předměty amratienského typu byly nalezeny pouze na lokalitě el-Amra a produkty gerzeenu se nacházely pouze v Gerze, avšak předměty obou typů byly objeveny v Nakádě). Termínu „semainien“ se nyní užívá pro první dynastie.
Vzorce rozvoje a pokroku na různých nalezištích se značně liší. Je zřejmé, že období se od sebe navzájem neodlišují úplně, a doklady naznačují, že probíhal kulturní vývoj od jednoho stupně k dalšímu. Mezi badárienem a nakádou I (asi 5000 – asi 3400 př. Kr.) nemáme doklady o žádném jasně určeném kulturním zlomu. Na počátku nakády II (asi 3400 př. Kr.) avšak byly zavedeny důležité novinky a doklady malované keramiky a kovových výrobků značí, že narůstaly kontakty s dalšími oblastmi na Předním východě. Současně se objevují první doklady o písmu a monumentální cihlová architektura a rovněž změny v pohřebních zvyklostech a pokroky v umění a řemeslech. To vše vedlo Petrieho k tomu, že tento vývoj objasňoval příchodem hypotetické, rasově odlišné skupiny cizích vetřelců do Egypta, kterou označujeme jako „dynastickou rasu“.
„Dynastická rasa“
Někteří autoři2 nyní považují tuto teorii za neobhajitelnou, byla však předmětem vášnivých diskuzí.3 V určitém období (asi 3400 př. Kr.) v Egyptě dochází k vývoji, k němuž Petrie a jeho zastánci nenacházeli přímý precedent. Tvrdili, že dynastická rasa mohla přinést tyto nové myšlenky a pokročilé technologie do Egypta z oblasti, kde se již rozvíjely. Jedním možným místem je Mezopotámie, ať už jako původní domovina dynastické rasy, nebo etapa na jejich cestě zřejmě ze Sýrie, Íránu nebo ještě neobjevené oblasti, jež mohla ovlivnit jak Egypt, tak i Mezopotámii.
V této době se Mezopotámie („Země mezi dvěma řekami“, Tigridem a Eufratem) rozkládala na území zhruba odpovídajícím modernímu Íránu a obývali ji Sumerové. Žili v rozesetých městských státech a sdíleli kulturu, která již zahrnovala užívání písma a monumentální cihlovou architekturu. Klínové písmo je starší než všechny dosud známé příklady hieroglyfických textů nalezených v Egyptě, tato skutečnost však může být důsledkem odlišných psacích materiálů užívaných těmito dvěma národy: první příklady klínového písma jsou zapsány na hliněných tabulkách, zatímco hieroglyfy se obvykle psaly na papyrus nebo dřevo, což by mohlo vysvětlovat, proč se klínopisné texty dochovaly ze starších dob. Oba jazyky se nicméně velice odlišují, a to jak zvnějšku, tak i v gramatické struktuře, ačkoli oba jsou odvozeny z piktografů. I kdyby se podařilo prokázat spojení, svědčilo by pouze o přenosu myšlenky psaní, neboť i kdyby oba jazyky měly cokoli společného, zjevně by se odchýlily ve velice časném stadiu.
Pohřební zvyklosti zavedené na počátku nakády II zajišťovaly náčelníkům komunit mnohem lepší pohřby, zatímco dříve byly všechny vrstvy pohřbívány v jednoduchých mělkých hrobech. Ačkoli většina obyvatel si i nadále vytvářela tyto jámové hroby, jejich vůdci nyní byli pohřbívány v monumentálních cihlových hrobkách se superstrukturou ve tvaru lavice, zdobenou recesovaným panelováním fasády. Pohřební výbava se ukládala do četných místností a tělo spočinulo v podzemní substruktuře. Kvůli tvaru superstruktury se tyto hrobky nyní nazývají mastaby podle arabského slova pro „lavici“ nebo „tvar lavice“. Cihlové stavby se objevují dříve v Mezopotámii, avšak užívaly se spíše pro chrámy než pro hrobky, takže pokud by zde bylo nějaké spojení, do Egypta by se dostala pouze myšlenka.
Nový umělecký vývoj zahrnoval popsaná válcovitá pečetítka a kamenné palice, jež se objevila v obou oblastech (paralely pocházejí i z dalších částí světa). Jelikož jsou snadno přenositelná, mohly by se do Egypta dostat v důsledku obchodních styků. Zajímavější jsou však břidlicové palety, které se objevily v Egyptě. I když myšlenka břidlicové palety, využívané nejprve pro drcení obilí a roztírání líčidel, jež se později vyvinula do ceremoniální podoby, je nepochybně egyptského původu, některé palety nesou vyobrazení kompozitních zvířat s propletenými krky. Tento motiv se neobjevuje v ranějším ani pozdějším egyptském umění, mohl se však odvodit z forem nacházených v Mezopotámii.
Petrieho teorie tvrdí, že k tomuto vnějšímu vlivu na Egypt došlo v důsledku ozbrojeného konfliktu, protože v Mezopotámii ani v dalších centrech nebyly nalezeny žádné podobné doklady z egyptské kultury této doby. Aby badatelé podpořili teorii ozbrojené invaze, uváděli často příklad nože z Gabal el-Araku. Nůž měl pazourkovou čepel a slonovinovou rukojeť, která je pokryta výjevy zachycujícími jakousi námořní bitvu mezi dvěma typy lodí, předběžně určených jako lodě mezopotámského a egyptského původu. Zdá se, že mezi nimi probíhá jakýsi konflikt, který by mohl představovat domnělou invazi. Hassan4 nicméně spatřuje v této scéně boj mezi dvěma skupinami místní nilotické populace a tvrdí, že lodě mohou být dva typy egyptských výrobků.
I kdyby nůž skutečně zachycoval konflikt s útočníky, zobrazoval by izolovaný případ a nebylo by možné jej považovat za jednoznačný důkaz, že kdy došlo k invazi lidu či velkému dobývání. Neexistují nezvratné doklady, že by do Egypta v této době přišlo velké množství nových obyvatel. I egyptologové, kteří zastávají teorii dynastické rasy, musejí souhlasit, že noví příchozí asi využívali množství cest. Někteří přišli přes Rudé moře do Východní pouště a odtud infiltrovali do jižních částí nilského údolí, zatímco jiní asi cestovali po souši z Palestiny přes Sinajský poloostrov a do delty. Někteří mohli být zapojeni do ozbrojených konfliktů, avšak jiní zřejmě pronikli do země jako obchodníci.
Názory, že těla ve dvou typech hrobů nakády II se vyznačují rozdíly, jež je řadí k odlišným rasovým skupinám, jsou nepodložené. Stejně tak se nepotvrdila domněnka, že „vládci“ a „ovládaní“ v Archaické době a také ve Staré říši byli přímými potomky těchto dvou rasových skupin a že tento rozdíl je dosud patrný v lidských pozůstatcích z těchto období. Dnes se vznáší mnoho otazníků nad touto teorií, že do Egypta přišla nová rasa, podmanila si místní obyvatelstvo, vynutila si vlastní myšlenky a koncepty včetně systému dvou typů hrobů, a že v pozdějších dobách se její potomci stali královskou a šlechtickou vrstvou.
Vedle pokusů vysvětlovat tyto inovace nějakým vnějším vlivem je jiný přístup považuje za přirozený vývoj vznikající čistě ze snahy místního obyvatelstva. Je možné ukázat obecnou kulturní kontinuitu od předdynastických komunit k Archaické době a jejich hospodářská a politická organizace se vyvíjela podle linií, jež mohou nastiňovat pozadí, na němž se tyto dramatické změny udály. Tomuto růstu a vývoji napomohly příznivé podmínky v Egyptě. Objevil se i názor,5 že Mezopotámie by těžko byla schopna podporovat vojsko a prosazovat invazi do jiné země, když její vlastní kultura se nacházela ve formativním stadiu.
I zastánci teorie dynastické rasy museli přiznat, že jakékoli cizí vpády musely ustat se začátkem dynastického období. V této době se architektonické inovace nakády II začaly vyvíjet do sofistikovanějších hrobek, které následně položily základ pyramidám Staré říše, a umělecké motivy, jako kompozitní zvířata s propletenými krky na břidlicových paletách, již zcela vymizely. Rovněž formy hieroglyfů a jazyková struktura, které vznikly na počátku 1. dynastie, byly výhradně egyptské.
Žádné komentáře:
Okomentovat