Náboženství mezi živými
Archeologie poskytuje jen málo dokladů o náboženském uspořádání a uctívání v raných komunitách. Duchovní centra a místa uctívání, jež mohla být vystavěna z pomíjivých materiálů, nebyla nelezena, ale některé informace lze získat z vyobrazení zachycených na keramice nalézané v hrobech z období nakáda II. Tato keramika známá jako „zdobené zboží“ zachycuje lodě převážející božské schránky a božstva; protože někteří bohové se objevují na více než jednom místě, na keramice nalézané na severu i na jihu, zdá se, že se těšili většímu významu než pouze lokálnímu. Někteří bohové jsou zobrazováni v podobě zvířat, zatímco jiní jako fetiše nebo symboly.
Doklady z doby nejstarších dynastií i z pozdějších období zahrnují vyobrazení raných svatyní a naznačují, že sochy či symboly bohů se během Předdynastické doby uchovávaly ve svatyních ve vesnicích. Každé božstvo bylo pravděpodobně považováno za živoucí součást místní komunity a jeho svatyně postavená ze dřeva,proutí a rákosu a bahna byla trochu větší obdobou příbytků samotných obyvatel.
Svatyně, jež zajišťovala ochranu obrazu boha a poskytovala posvátný „příbytek“, kde se lidé mohli k bohu přiblížit, tvořila základ, ze kterého se vyvinuly pozdější kamenné chrámy. Místní náčelníci asi bohu přinášeli potravu a další obětiny jménem celé komunity a zřejmě to prováděli jako pravidelný rituál na denním základě. To podobně dávalo tušit chrámové rituály v historických dobách, kdy král nebo velekněz předkládal obětiny soše boha v naději na dosažení božských výsad pro krále a jeho lid.
V raných dobách měly rozeseté komunity pravděpodobně své vlastní lokalizované kulty a každé božstvo bylo středem uctívání samostatné populace v rámci omezeného geografického území. Jak se však měnil politický obraz a vesnice se spojovaly ve větší celky, stejný proces (známý jako synkretismus) se zřejmě odrážel také v náboženské rovině.
Místní bohové se pozvolna vyvíjeli a stali se božstvy větších oblastí, když jedna komunita dobyla nebo pohltila své sousedy a bůh vítězů přejal výrazné rysy nebo vlastnosti božstva podrobené skupiny. Podrobený bůh se někdy stal pomocníkem nebo následovníkem v mytologii všemohoucího božstva nebo jindy zcela zmizel. Někteří bohové tak získali velkou moc a stali se hlavními božstvy nomů (politických a geografických celků), kde ochraňovali náčelníka před jeho nepřáteli, představováni vlajkou nebo symbolem nomu.
Takovéto sloučení bohů poskytuje zmatený obrázek, které zachycuje zjevné rozšiřování panteonu, celé „rodiny“ bohů, jež Egypťané uctívali. Rovněž naznačuje, že lidé, kteří kdysi vyjadřovali svou zbožnost vůči jednomu lokálnímu bohu, měli nyní přístup ke spoustě bohů. Toto je nicméně pravděpodobně jen překroucený obraz situace. Jednotliví věřící mohli zůstat loajální ke svým místním bohům, ale některá božstva zjevně rozvinula další a univerzálnější úlohy a schopnosti. Tuto spletitou situaci vyjádřili samotní Egypťané ve Staré říši, když se kněžstvo význačných bohů pokusilo uspořádat panteon do malých rodinných skupin či do osmera (skupina osmi bohů) a devatera (skupina devíti bohů), z nichž každé mělo svou vlastní mytologii a kultovní centrum.
Formativním stadiím egyptského náboženství se dostávalo méně pozornosti než vývoji v pozdějších dobách. Je tomu tak proto, že rané doklady jsou méně úplné a obtížněji interpretovatelné. Archeologické doklady však naznačují, že rané komunity uctívaly zvířata, měly zvláštní místa používaná k rituálům, používaly kultovní předměty a s úctou pohřbívaly své mrtvé. Ačkoli jsou dnes pozůstatky jejich sídlišť skrovné,pohřební předměty jsou dobře dochované a ukazují, že již byly vyvinuty pohřební představy a zvyklosti. Jejich náboženské koncepty se mohly rozšířit ve víru v božskou bytost či bytosti. Jakou podobu měly jejich pojmy božství a jak mohly vzniknout, se pokoušely vysvětlit nejrůznější teorie.9
Některé studie egyptského náboženství10 ukazují, že raný a nejprimitivnější typ uctívání představoval fetišismus, kdy se kultovním předmětem stává znak nebo symbol jako třeba vlajka nebo obalená berla. Tyto předměty jsou záhadné a nelze v nich rozpoznat nebo vysvětlit lidské, zvířecí nebo přirozené tvary. Pravděpodobně to byly manifestace božských sil, ale je obtížné získat další vhled do této rané koncepce božství. Jéquier se domnívá, že druhým stadiem ve vývoji egyptského náboženství byla zoolatrie (uctívání božstev v lidské podobě). I když existují doklady, že fetiše a zvířecí formy předcházely formulování božství pomocí lidské podoby, vedou se debaty o tom, zda antropomorfismus byl skutečně pokročilejší formou náboženských představ, jež se později v Egyptě vyvinuly.11
Rané doklady pro uctívání zvířat se objevují v pohřbech zvířat spojovaných s některými vesnicemi badárského období. Tyto pohřby nejčastěji zahrnovaly gazely nebo psy (nebo šakaly), ale pohřbívali také dobytek a berany. Zvířata byla pohřbívána samostatně, ale v blízkosti lidských hrobů, a byla pečlivě zabalována do plátna nebo přikrývek z rohoží. Dokládají, že již existoval kult posvátných zvířat či snad božských sil, jež měly být přítomny ve zvířecí podobě. Není zřejmé, proč Egypťané uctívali určitá zvířata, výběr však mohla ovlivňovat jejich síla, jejich úspěch při lovení a získávání potravy či užitečnost pro lidi coby zdroj potravy.
Vedle zvířecích pohřbů se u soudobých lidských pohřbů objevují amulety zvířecích tvarů (drobná magická kouzla). Některé asi měly zajišťovat zemřelému zásoby potravy, jež mohly být aktivovány pomocí magie, jiné ale mohly být vkládány do hrobu, aby majiteli zajistily sílu a moc spojovanou s určitými zvířaty. Některé břidlicové kosmetické palety v této době také dostaly zvířecí formu nebo výzdobu. Od nakády I se v hrobech objevují i hliněné sošky ve tvaru zvířat a vyobrazení na zdobené keramice jasně naznačují, že na různých místech po celé zemi byli uctíváni zvířecí bohové. Obecně lze říci, že na konci Předdynastické doby byla většina božských sil zobrazována nebo uctívána v podobě zvířat, i když se vedle nich objevují také další podoby.
Není jisté, zda antropomorfismus začal v předdynastických dobách. Existuje domněnka, že některé hliněné a slonovinové figurky lidí nalézané v badárských hrobech, jejichž počet narůstá u pozdějších nakádských kultur, mohly představovat bohy, stejně tak se však mohlo jednat o panenky, magické obrazy a votivní obětiny. Na počátku dynastického období se poprvé objevuje malé množství bohů v čistě lidské podobě, vedle mnohem početnější skupiny božstev, zobrazovaných jako zvířata. Na konci 2. dynastie někteří bohové začali spojovat zvířecí hlavy a lidská těla. Ačkoli tento smíšený typ nikdy nevytlačil čistě lidské či zvířecí podoby, stal se nejtypičtějším způsobem zobrazování egyptských božstev.
Hornung ve své diskusi o povaze egyptských bohů došel k závěru, že každý bůh mohl mít několik podob, které odrážely odlišné aspekty jeho povahy a jeho různé atributy a funkce. Skutečná a úplná povaha božstva však nebyla nikdy zcela odhalena, nýbrž zůstala „skryta“ a „nepoznána“, i když množství tělesných podob bohu umožňovalo obývat v různých dobách řadu obrazů, a tak naplňovat množství funkcí. Vizuální zobrazování (nebo literární popisy) bohů tedy nezachycují nebo nepopisují celkové vzezření boha, ale narážejí na odlišné aspekty jeho povahy a funkcí.
Podoba a oděv bohů jsou vždy vyobrazovány velice jednotným způsobem a neposkytují žádné náznaky ohledně historického datování postavy; individualitu boha či zvláštní funkce zachycovala jeho typická pokrývka hlavy či zvířecí hlava. Obrácený případ spojení zvířecích a lidských rysů se v pozdějších dobách objevuje v podobě sfingy, kdy je lidská hlava umístěna na zvířecím těle. Když se zvířecí a lidské rysy spojily v jedno tělo, byla všechna místa, jež by mohla vypadat směšně nebo legračně, jako místo, kde hlava nasedá na tělo, zamaskována: v tomto případě byla oblast krku zakryta cípem pokrývky hlavy.
Nedochovaly se žádné literární zdroje, které by vrhly světlo na předdynastické praktiky zoolatrie a antropomorfismu, jež se objevily v době kolem 3000 – 2800 př. Kr. O důvodech tohoto vývoje se můžeme pouze dohadovat. Jak již bylo uvedeno, některá zvířata mohla být deifikována proto, že byla lidem prospěšná, zatímco jiné si Egypťané usmiřovali prostřednictvím uctívání, jelikož se jich báli. Na přední straně bitevní palety (jejíž zlomky jsou v Londýně a Oxfordu), která zachycuje poražené nepřátele na bojišti, jsou vítězové vyobrazeni jako zvířecí síly. To může napomoci proniknout do předdynastické mysli, jež vyzdvihovala představu, že zvířata byla obdařena nějakými silami, které byly značně nadřazeny lidským silám.
To mohlo tvořit egyptský základ zoolatrie, ale s počátkem historické doby se lidé začali uvědomovat sami sebe a v mnohem větší míře převzali kontrolu nad svým světem a poměry. Tato nová důvěra povzbuzená vojenským úspěchem mohla podnítit víru, že bohům je možné přisoudit lidské stejně jako zvířecí charakteristiky, a mohla vést k zavedení antropomorfismu.
V tomto procesu některá božstva původně zobrazovaná v celkově zvířecí podobě získala zvířecí či ptačí hlavy spojené s lidskými těly; jiná dostala zcela lidskou podobu, byla jednotně odívána (všichni muži v suknici a ženy v šatech) a svou individualitu vyjadřovala symboly nošenými na hlavách a dalšími atributy. Několik božstev, jako Ptah z Memfidy, nicméně vždy mělo zcela lidský vzhled.
Archeologie poskytuje jen málo dokladů o náboženském uspořádání a uctívání v raných komunitách. Duchovní centra a místa uctívání, jež mohla být vystavěna z pomíjivých materiálů, nebyla nelezena, ale některé informace lze získat z vyobrazení zachycených na keramice nalézané v hrobech z období nakáda II. Tato keramika známá jako „zdobené zboží“ zachycuje lodě převážející božské schránky a božstva; protože někteří bohové se objevují na více než jednom místě, na keramice nalézané na severu i na jihu, zdá se, že se těšili většímu významu než pouze lokálnímu. Někteří bohové jsou zobrazováni v podobě zvířat, zatímco jiní jako fetiše nebo symboly.
Doklady z doby nejstarších dynastií i z pozdějších období zahrnují vyobrazení raných svatyní a naznačují, že sochy či symboly bohů se během Předdynastické doby uchovávaly ve svatyních ve vesnicích. Každé božstvo bylo pravděpodobně považováno za živoucí součást místní komunity a jeho svatyně postavená ze dřeva,proutí a rákosu a bahna byla trochu větší obdobou příbytků samotných obyvatel.
Svatyně, jež zajišťovala ochranu obrazu boha a poskytovala posvátný „příbytek“, kde se lidé mohli k bohu přiblížit, tvořila základ, ze kterého se vyvinuly pozdější kamenné chrámy. Místní náčelníci asi bohu přinášeli potravu a další obětiny jménem celé komunity a zřejmě to prováděli jako pravidelný rituál na denním základě. To podobně dávalo tušit chrámové rituály v historických dobách, kdy král nebo velekněz předkládal obětiny soše boha v naději na dosažení božských výsad pro krále a jeho lid.
V raných dobách měly rozeseté komunity pravděpodobně své vlastní lokalizované kulty a každé božstvo bylo středem uctívání samostatné populace v rámci omezeného geografického území. Jak se však měnil politický obraz a vesnice se spojovaly ve větší celky, stejný proces (známý jako synkretismus) se zřejmě odrážel také v náboženské rovině.
Místní bohové se pozvolna vyvíjeli a stali se božstvy větších oblastí, když jedna komunita dobyla nebo pohltila své sousedy a bůh vítězů přejal výrazné rysy nebo vlastnosti božstva podrobené skupiny. Podrobený bůh se někdy stal pomocníkem nebo následovníkem v mytologii všemohoucího božstva nebo jindy zcela zmizel. Někteří bohové tak získali velkou moc a stali se hlavními božstvy nomů (politických a geografických celků), kde ochraňovali náčelníka před jeho nepřáteli, představováni vlajkou nebo symbolem nomu.
Takovéto sloučení bohů poskytuje zmatený obrázek, které zachycuje zjevné rozšiřování panteonu, celé „rodiny“ bohů, jež Egypťané uctívali. Rovněž naznačuje, že lidé, kteří kdysi vyjadřovali svou zbožnost vůči jednomu lokálnímu bohu, měli nyní přístup ke spoustě bohů. Toto je nicméně pravděpodobně jen překroucený obraz situace. Jednotliví věřící mohli zůstat loajální ke svým místním bohům, ale některá božstva zjevně rozvinula další a univerzálnější úlohy a schopnosti. Tuto spletitou situaci vyjádřili samotní Egypťané ve Staré říši, když se kněžstvo význačných bohů pokusilo uspořádat panteon do malých rodinných skupin či do osmera (skupina osmi bohů) a devatera (skupina devíti bohů), z nichž každé mělo svou vlastní mytologii a kultovní centrum.
Formativním stadiím egyptského náboženství se dostávalo méně pozornosti než vývoji v pozdějších dobách. Je tomu tak proto, že rané doklady jsou méně úplné a obtížněji interpretovatelné. Archeologické doklady však naznačují, že rané komunity uctívaly zvířata, měly zvláštní místa používaná k rituálům, používaly kultovní předměty a s úctou pohřbívaly své mrtvé. Ačkoli jsou dnes pozůstatky jejich sídlišť skrovné,pohřební předměty jsou dobře dochované a ukazují, že již byly vyvinuty pohřební představy a zvyklosti. Jejich náboženské koncepty se mohly rozšířit ve víru v božskou bytost či bytosti. Jakou podobu měly jejich pojmy božství a jak mohly vzniknout, se pokoušely vysvětlit nejrůznější teorie.9
Některé studie egyptského náboženství10 ukazují, že raný a nejprimitivnější typ uctívání představoval fetišismus, kdy se kultovním předmětem stává znak nebo symbol jako třeba vlajka nebo obalená berla. Tyto předměty jsou záhadné a nelze v nich rozpoznat nebo vysvětlit lidské, zvířecí nebo přirozené tvary. Pravděpodobně to byly manifestace božských sil, ale je obtížné získat další vhled do této rané koncepce božství. Jéquier se domnívá, že druhým stadiem ve vývoji egyptského náboženství byla zoolatrie (uctívání božstev v lidské podobě). I když existují doklady, že fetiše a zvířecí formy předcházely formulování božství pomocí lidské podoby, vedou se debaty o tom, zda antropomorfismus byl skutečně pokročilejší formou náboženských představ, jež se později v Egyptě vyvinuly.11
Rané doklady pro uctívání zvířat se objevují v pohřbech zvířat spojovaných s některými vesnicemi badárského období. Tyto pohřby nejčastěji zahrnovaly gazely nebo psy (nebo šakaly), ale pohřbívali také dobytek a berany. Zvířata byla pohřbívána samostatně, ale v blízkosti lidských hrobů, a byla pečlivě zabalována do plátna nebo přikrývek z rohoží. Dokládají, že již existoval kult posvátných zvířat či snad božských sil, jež měly být přítomny ve zvířecí podobě. Není zřejmé, proč Egypťané uctívali určitá zvířata, výběr však mohla ovlivňovat jejich síla, jejich úspěch při lovení a získávání potravy či užitečnost pro lidi coby zdroj potravy.
Vedle zvířecích pohřbů se u soudobých lidských pohřbů objevují amulety zvířecích tvarů (drobná magická kouzla). Některé asi měly zajišťovat zemřelému zásoby potravy, jež mohly být aktivovány pomocí magie, jiné ale mohly být vkládány do hrobu, aby majiteli zajistily sílu a moc spojovanou s určitými zvířaty. Některé břidlicové kosmetické palety v této době také dostaly zvířecí formu nebo výzdobu. Od nakády I se v hrobech objevují i hliněné sošky ve tvaru zvířat a vyobrazení na zdobené keramice jasně naznačují, že na různých místech po celé zemi byli uctíváni zvířecí bohové. Obecně lze říci, že na konci Předdynastické doby byla většina božských sil zobrazována nebo uctívána v podobě zvířat, i když se vedle nich objevují také další podoby.
Není jisté, zda antropomorfismus začal v předdynastických dobách. Existuje domněnka, že některé hliněné a slonovinové figurky lidí nalézané v badárských hrobech, jejichž počet narůstá u pozdějších nakádských kultur, mohly představovat bohy, stejně tak se však mohlo jednat o panenky, magické obrazy a votivní obětiny. Na počátku dynastického období se poprvé objevuje malé množství bohů v čistě lidské podobě, vedle mnohem početnější skupiny božstev, zobrazovaných jako zvířata. Na konci 2. dynastie někteří bohové začali spojovat zvířecí hlavy a lidská těla. Ačkoli tento smíšený typ nikdy nevytlačil čistě lidské či zvířecí podoby, stal se nejtypičtějším způsobem zobrazování egyptských božstev.
Hornung ve své diskusi o povaze egyptských bohů došel k závěru, že každý bůh mohl mít několik podob, které odrážely odlišné aspekty jeho povahy a jeho různé atributy a funkce. Skutečná a úplná povaha božstva však nebyla nikdy zcela odhalena, nýbrž zůstala „skryta“ a „nepoznána“, i když množství tělesných podob bohu umožňovalo obývat v různých dobách řadu obrazů, a tak naplňovat množství funkcí. Vizuální zobrazování (nebo literární popisy) bohů tedy nezachycují nebo nepopisují celkové vzezření boha, ale narážejí na odlišné aspekty jeho povahy a funkcí.
Podoba a oděv bohů jsou vždy vyobrazovány velice jednotným způsobem a neposkytují žádné náznaky ohledně historického datování postavy; individualitu boha či zvláštní funkce zachycovala jeho typická pokrývka hlavy či zvířecí hlava. Obrácený případ spojení zvířecích a lidských rysů se v pozdějších dobách objevuje v podobě sfingy, kdy je lidská hlava umístěna na zvířecím těle. Když se zvířecí a lidské rysy spojily v jedno tělo, byla všechna místa, jež by mohla vypadat směšně nebo legračně, jako místo, kde hlava nasedá na tělo, zamaskována: v tomto případě byla oblast krku zakryta cípem pokrývky hlavy.
Nedochovaly se žádné literární zdroje, které by vrhly světlo na předdynastické praktiky zoolatrie a antropomorfismu, jež se objevily v době kolem 3000 – 2800 př. Kr. O důvodech tohoto vývoje se můžeme pouze dohadovat. Jak již bylo uvedeno, některá zvířata mohla být deifikována proto, že byla lidem prospěšná, zatímco jiné si Egypťané usmiřovali prostřednictvím uctívání, jelikož se jich báli. Na přední straně bitevní palety (jejíž zlomky jsou v Londýně a Oxfordu), která zachycuje poražené nepřátele na bojišti, jsou vítězové vyobrazeni jako zvířecí síly. To může napomoci proniknout do předdynastické mysli, jež vyzdvihovala představu, že zvířata byla obdařena nějakými silami, které byly značně nadřazeny lidským silám.
To mohlo tvořit egyptský základ zoolatrie, ale s počátkem historické doby se lidé začali uvědomovat sami sebe a v mnohem větší míře převzali kontrolu nad svým světem a poměry. Tato nová důvěra povzbuzená vojenským úspěchem mohla podnítit víru, že bohům je možné přisoudit lidské stejně jako zvířecí charakteristiky, a mohla vést k zavedení antropomorfismu.
V tomto procesu některá božstva původně zobrazovaná v celkově zvířecí podobě získala zvířecí či ptačí hlavy spojené s lidskými těly; jiná dostala zcela lidskou podobu, byla jednotně odívána (všichni muži v suknici a ženy v šatech) a svou individualitu vyjadřovala symboly nošenými na hlavách a dalšími atributy. Několik božstev, jako Ptah z Memfidy, nicméně vždy mělo zcela lidský vzhled.
Žádné komentáře:
Okomentovat