Politická a společenská organizace
O politické a společenské organizaci badárského období víme velice málo, pouze že většina lidí zřejmě žila v rozesetých vesnických komunitách. Většinu informací o této době poskytují pohřebiště situovaná mimo obydlí. Doklady o pozdějších kulturách nakáda I a nakáda II získáváme z vykopávek na nalezišti, které leží v sousedství moderní vesnice Nakáda mezi Tuší a el-Ballásem. I v tomto případě pochází většina informací z pohřebišť spíše než z obytných sídlišť.
Jak již bylo uvedeno, během období nakáda II došlo k závažným změnám v oblasti kultury i náboženství. Rozvíjely se na pozadí politického a společenského růstu, když se izolované vesnické komunity spojovaly ve větší celky. Měly tak bezpochyby zajištěnu větší ochranu proti občasným konfliktům, k nimž muselo docházet, nejsilnější faktor však téměř jistě představovala potřeba společného úsilí o ovládnutí každoročních záplav a zavlažování půdy. Tato zásadní společná snaha byla jednou z hlavních sil při sjednocování celé země. Aby se podnik podařil, bylo zapotřebí neustálého úsilí a spolupráce mezi komunitami podél Nilu. Každý z větších celků měl své hlavní město, náčelníka a božstvo a postupně se objevovaly ještě větší koalice, které zřejmě odrážely geografické oblasti, jež se v pozdějších dobách staly správními celky (nomy). Z těchto útvarů se nakonec vyvinula dvě nezávislá království, která vytvářela politickou strukturu Egypta v období nakáda II, dokud se kolem roku 3100 př. Kr. nespojila při sjednocování Egypta.
Dvě nezávislá království, která zde vznikla, se nacházela na severu a na jihu. Severní království – známé jako Červená země – mělo centrum v deltě, ale rozprostíralo se na jih od nilského údolí zřejmě až k Atfíhu. Jako politická entita se značně lišilo od jiné „Červené země“ (Dešret), termínu, který označoval geografickou oblast. Hlavní město Červené země leželo v deltě na místě známém v moderní době jako Tell el-Faraín („Pahorek faraonů“). Původně sestávalo ze dvou částí – Pe a Dep – a později bylo obecně známo jako Bútó (odvozeno od staroegyptského jména Per-Vadžet s významem „Dům Vadžety“). Kobří bohyně Vadžet byla ochranným božstvem Červené země, jež plivalo jed na obranu krále proti jeho nepřátelům. Vládce této země nosil typickou červenou korunu.
Jižní království, Bílá země, se rozkládalo asi od Atfíhu po Gabal el-Silsilu a jeho hlavním městem byl Nechen (později známý jako Hierakonpolis) poblíž Edfu. Stejně jako v případě Bútó rovněž toto místo sestávalo ze dvou sídlišť, jež se nazývají Nechen a Necheb.6 Nechen na západním břehu řeky byl centrem kultu starobylého sokolího boha Necheneje, který byl od nejstarších dob ztotožňován s jiným sokolím božstvem Horem.Moderní vykopávky lokality, jež se nyní nazývá Kóm el-Ahmar, odhalily chrám s velkou skrýší obětin.
Tento „hlavní depozit“, jak se mu říká, obsahoval palice, kamenné nádoby, sošky a břidlicové palety včetně tzv. Narmerovy palety, která pravděpodobně upomínala na dobývání a sjednocování Egypta kolem roku 3100 př. Kr. Zdá se, že tyto obětiny byly chrámu darovány v raných dobách; většina předmětů pochází z prvních vlád dynastického období a později byla pravděpodobně shromážděna a umístěna do depozitu. Naleziště zahrnuje také rozsáhlé pozůstatky předdynastického sídliště.
Jeden obzvláště důležitý nález z konce 19. století odhalil podzemní hrobku postavenou z cihel. Je známa jako „malovaná hrobka 100“ a její přesná poloha byla později zapomenuta, ale pořízený záznam nástěnných vyobrazení uchovává důležité doklady. Rozsáhlá malba na západní stěně zachycuje lidi, zvířata a lodě, jež jsou volně rozmístěny, ne seřazeny do horizontálních registrů, jež se staly standardní podobou nástěnné výzdoby hrobek ve Staré říši. Tato památka pravděpodobně patřila lokálnímu předdynastickému vládci a přinesla informace o výzdobě hrobek v raných dobách.7
Naproti Nechenu na východním břehu řeky leželo předdynastické město Necheb, dnes známé jako el-Káb. Bylo centrem kultu supí bohyně Nechbety, ochranného božstva Bílé země, které hrálo významnou roli při božských a královských zrozeních. V Nechenu prováděly vykopávky v letech 1897 – 9 Quibell, Green a Somers Clarke; Quibell pracoval roku 1897 rovněž v Nechebu, ale jeho naděje na objevení významných dokladů se zde nenaplnila.8
Vykopávky v Nechenu a Nechebu nicméně byly důležité, protože Quibellovi umožnily prokázat, že jižní hlavní město bylo historickou skutečností a že dvě předdynastická království skutečně existovala. Archeologické doklady tedy vyvrátily teorii, že dualismus Obou zemí, jenž se udržel jako pojem v průběhu historického období, je pouhou fikcí založenou na lásce Egypťanů k symetrii a vyváženosti. Vykopávky také podpořily domněnku, že obě království byla sjednocena skutečným historickým vládcem.
Jako severní král nosil červenou korunu, jižní vládce měl typickou bílou korunu. Po sjednocení obou království král Egypta stále používal bílou a červenu korunu, ať už zvlášť při nejrůznějších příležitostech nebo jako dvojitou korunu naznačující jeho moc nad oběma územími. Podobně se staly obě ochranné bohyně Vadžet a Nechbet dvojitou ochranou egyptského královského úřadu a udržely se také včela a papyrová rostlina (symboly Červené země) a ostřice (symbol Bílé země) představující sjednocené království.
Není pochyb, že Červená a Bílá země byly historickou realitou v předdynastických dobách, ale i poté, co se Egypt stal jednotnou říší, se „Obě země“ udržely jako silný obraz vyváženosti a jednoty v umění a literatuře během celé historické doby. Pro Červenou a Bílou zemi se někdy užívá termínů „Dolní Egypt“ a „Horní Egypt“, což odráží skutečnost, že Nil teče z jihu na sever. I v moderní době existují geografické a kulturní rozdíly mezi oběma oblastmi: na severu leží přední města Káhira a Alexandrie a stejně jako ve starověku sem proniká více cizích vlivů než na jih, kde v obklopení pouště dosud přetrvávají dávno vžité zemědělské zvyky a tradice.
O politické a společenské organizaci badárského období víme velice málo, pouze že většina lidí zřejmě žila v rozesetých vesnických komunitách. Většinu informací o této době poskytují pohřebiště situovaná mimo obydlí. Doklady o pozdějších kulturách nakáda I a nakáda II získáváme z vykopávek na nalezišti, které leží v sousedství moderní vesnice Nakáda mezi Tuší a el-Ballásem. I v tomto případě pochází většina informací z pohřebišť spíše než z obytných sídlišť.
Jak již bylo uvedeno, během období nakáda II došlo k závažným změnám v oblasti kultury i náboženství. Rozvíjely se na pozadí politického a společenského růstu, když se izolované vesnické komunity spojovaly ve větší celky. Měly tak bezpochyby zajištěnu větší ochranu proti občasným konfliktům, k nimž muselo docházet, nejsilnější faktor však téměř jistě představovala potřeba společného úsilí o ovládnutí každoročních záplav a zavlažování půdy. Tato zásadní společná snaha byla jednou z hlavních sil při sjednocování celé země. Aby se podnik podařil, bylo zapotřebí neustálého úsilí a spolupráce mezi komunitami podél Nilu. Každý z větších celků měl své hlavní město, náčelníka a božstvo a postupně se objevovaly ještě větší koalice, které zřejmě odrážely geografické oblasti, jež se v pozdějších dobách staly správními celky (nomy). Z těchto útvarů se nakonec vyvinula dvě nezávislá království, která vytvářela politickou strukturu Egypta v období nakáda II, dokud se kolem roku 3100 př. Kr. nespojila při sjednocování Egypta.
Dvě nezávislá království, která zde vznikla, se nacházela na severu a na jihu. Severní království – známé jako Červená země – mělo centrum v deltě, ale rozprostíralo se na jih od nilského údolí zřejmě až k Atfíhu. Jako politická entita se značně lišilo od jiné „Červené země“ (Dešret), termínu, který označoval geografickou oblast. Hlavní město Červené země leželo v deltě na místě známém v moderní době jako Tell el-Faraín („Pahorek faraonů“). Původně sestávalo ze dvou částí – Pe a Dep – a později bylo obecně známo jako Bútó (odvozeno od staroegyptského jména Per-Vadžet s významem „Dům Vadžety“). Kobří bohyně Vadžet byla ochranným božstvem Červené země, jež plivalo jed na obranu krále proti jeho nepřátelům. Vládce této země nosil typickou červenou korunu.
Jižní království, Bílá země, se rozkládalo asi od Atfíhu po Gabal el-Silsilu a jeho hlavním městem byl Nechen (později známý jako Hierakonpolis) poblíž Edfu. Stejně jako v případě Bútó rovněž toto místo sestávalo ze dvou sídlišť, jež se nazývají Nechen a Necheb.6 Nechen na západním břehu řeky byl centrem kultu starobylého sokolího boha Necheneje, který byl od nejstarších dob ztotožňován s jiným sokolím božstvem Horem.Moderní vykopávky lokality, jež se nyní nazývá Kóm el-Ahmar, odhalily chrám s velkou skrýší obětin.
Tento „hlavní depozit“, jak se mu říká, obsahoval palice, kamenné nádoby, sošky a břidlicové palety včetně tzv. Narmerovy palety, která pravděpodobně upomínala na dobývání a sjednocování Egypta kolem roku 3100 př. Kr. Zdá se, že tyto obětiny byly chrámu darovány v raných dobách; většina předmětů pochází z prvních vlád dynastického období a později byla pravděpodobně shromážděna a umístěna do depozitu. Naleziště zahrnuje také rozsáhlé pozůstatky předdynastického sídliště.
Jeden obzvláště důležitý nález z konce 19. století odhalil podzemní hrobku postavenou z cihel. Je známa jako „malovaná hrobka 100“ a její přesná poloha byla později zapomenuta, ale pořízený záznam nástěnných vyobrazení uchovává důležité doklady. Rozsáhlá malba na západní stěně zachycuje lidi, zvířata a lodě, jež jsou volně rozmístěny, ne seřazeny do horizontálních registrů, jež se staly standardní podobou nástěnné výzdoby hrobek ve Staré říši. Tato památka pravděpodobně patřila lokálnímu předdynastickému vládci a přinesla informace o výzdobě hrobek v raných dobách.7
Naproti Nechenu na východním břehu řeky leželo předdynastické město Necheb, dnes známé jako el-Káb. Bylo centrem kultu supí bohyně Nechbety, ochranného božstva Bílé země, které hrálo významnou roli při božských a královských zrozeních. V Nechenu prováděly vykopávky v letech 1897 – 9 Quibell, Green a Somers Clarke; Quibell pracoval roku 1897 rovněž v Nechebu, ale jeho naděje na objevení významných dokladů se zde nenaplnila.8
Vykopávky v Nechenu a Nechebu nicméně byly důležité, protože Quibellovi umožnily prokázat, že jižní hlavní město bylo historickou skutečností a že dvě předdynastická království skutečně existovala. Archeologické doklady tedy vyvrátily teorii, že dualismus Obou zemí, jenž se udržel jako pojem v průběhu historického období, je pouhou fikcí založenou na lásce Egypťanů k symetrii a vyváženosti. Vykopávky také podpořily domněnku, že obě království byla sjednocena skutečným historickým vládcem.
Jako severní král nosil červenou korunu, jižní vládce měl typickou bílou korunu. Po sjednocení obou království král Egypta stále používal bílou a červenu korunu, ať už zvlášť při nejrůznějších příležitostech nebo jako dvojitou korunu naznačující jeho moc nad oběma územími. Podobně se staly obě ochranné bohyně Vadžet a Nechbet dvojitou ochranou egyptského královského úřadu a udržely se také včela a papyrová rostlina (symboly Červené země) a ostřice (symbol Bílé země) představující sjednocené království.
Není pochyb, že Červená a Bílá země byly historickou realitou v předdynastických dobách, ale i poté, co se Egypt stal jednotnou říší, se „Obě země“ udržely jako silný obraz vyváženosti a jednoty v umění a literatuře během celé historické doby. Pro Červenou a Bílou zemi se někdy užívá termínů „Dolní Egypt“ a „Horní Egypt“, což odráží skutečnost, že Nil teče z jihu na sever. I v moderní době existují geografické a kulturní rozdíly mezi oběma oblastmi: na severu leží přední města Káhira a Alexandrie a stejně jako ve starověku sem proniká více cizích vlivů než na jih, kde v obklopení pouště dosud přetrvávají dávno vžité zemědělské zvyky a tradice.
Žádné komentáře:
Okomentovat