Předdynastická doba je výraz, kterým egyptologové označují časové období mezi lety asi 5000 př. Kr. a asi 3100 př. Kr., kdy král Meni sjednotil dvě království na severu a na jihu a založil 1. dynastii a počátek dynastického Egypta. Podle egyptského autora Manétha skončila sjednocením země doba vlády linie bohů, následovaných polobohy (známými jako následovníci Horovi). Je pravděpodobné, že následovníci Horovi byli vládci předdynastických království, jejichž hlavní města se nacházela v Bútó a Hierakonpoli. Pozdější generace Egypťanů nicméně neměly historické povědomí o původu svých dějin a kultury a raději je vysvětlovaly mytologickými pojmy.
V Předdynastické době umožnily klimatické změny, kdy se oblast nilského údolí stávala sušší, usazování neolitických společností v deltě a nilském údolí. Na konci 19. století a na začátku 20. století bylo v Egyptě objeveno několik míst, která jako první prokázala přítomnost předdynastických kultur a ukázala, že rozptýlené komunity spadaly do dvou geografických skupin, jedné v deltě (Dolní Egypt) a druhé v nilském údolí (Horní Egypt). Společenská a politická organizace těchto komunit měla zjevně určité společné rysy, ale naši interpretaci archeologických nálezů omezuje skutečnost, že nemáme žádné přeložitelné písemné doklady.
Lze však usuzovat, že provozovaly smíšené zemědělství s obděláváním půdy a domestikováním zvířat; vyráběly keramiku, domácí zboží, nástroje a zbraně; zanechaly doklady o náboženských představách a zvycích, včetně pohřebních příprav, které svědčí o úctě k mrtvým a zřejmě i o víře v přetrvávající existenci člověk po smrti. Nejistá nicméně zůstává také délka Předdynastické doby. Například archeolog, který objevil předdynastický Egypt, sir William Flinders Petrie, odhadoval jeho trvání na období asi 9000 až 4326 př. Kr. (to je jeho datum sjednocení Obou zemí), zatímco jiný odhad zahrnul všechny předdynastické kultury do rozmezí tisíce let.
Pouze v Horním Egyptě lze vysledovat zavedenou chronologickou řadu, jež vyvrcholila 1. dynastií a kterou egyptologové rozdělují na několik období známých jako tasien, badárien, nakáda I a nakáda II. Badárien, nakáda I a nakáda II jsou celkem rozdílná období, ale někteří odborníci se domnívají, že není možné rozlišovat mezi tasienem a badárienem, poněvadž vykopávky vesnice a pohřebišť v Dér Tasa a Badárí (po nich jsou období pojmenována), jež leží nedaleko od sebe, odhalily předměty, které není možné vzájemně odlišit, i když keramika tasienu a další zdejší předměty se zdají být méně vypracované a vůbec se zde nenašly výrobky z kovu.
Hlavní potíží je určit, zda různé komunity tvořily součást jednotné kultury nebo zda se jedná o odlišné lokální variace. Obecně se zdá, že komunity severu a jihu nepatřily k jednotné kultuře, avšak přetrvávají otázky, zda obě skupiny vzešly z rozdílných rasových prostředí a která kultura je starší. Doklady jsou často matoucí, ale je možné předložit předběžné závěry.
Musela zde být určitá volnost od neustálého zápolení, jež komunitám umožnila vyvíjet se, neboť očividně sdílely určité rysy. Komunity byly organizovány jako vesnická sídliště v čele s náčelníkem a s příbytky postavenými z materiálů podléhajících zkáze. Opíraly se o smíšené zemědělství, obchodovaly s africkým vnitrozemím se slonovinou a získávaly měď z oblastí severně od Egypta, tyrkys ze Sinaje a lastury z Rudého moře a Perského zálivu.
Již v tomto časném období se rozvíjela některá významná města: hlavní město severního království tvořila sousedící města Dep a Pe a rovněž již vzkvétaly komunity v Sajích a Héliopoli – které se staly významnými politickými a náboženskými centry v pozdějších dobách. Na jihu bylo raným hlavním městem Nubt, jehož název mohl vzniknout od egyptského slova „nub“ s významem „zlato“. Nubt ležel nedaleko od zlatých dolů ve Východní poušti a jako centrum obchodu se zlatem byl zřejmě důležitý a prosperoval. Místní bůh Sutech se někdy nazývá „ombóťanem“, protože Nubt byl později znám pod svým řeckým názvem Ombos.
Klimatické a přírodní podmínky na jihu byly obecně příznivější, a proto se zde archeologické doklady lépe dochovaly než na severu. Jelikož města a vesnice se stavěly z materiálů podléhajících zkáze, nejvíce informací o tehdejších dějinách a náboženských zvycích poskytují pohřebiště se svými lidskými a zvířecími pozůstatky a pokrmy vkládanými do hrobů.. Jak bylo řečeno již výše, nedostatek písemných pramenů přináší další potíže při interpretování tohoto období. I přes tato omezení však je zjevné, že se již rozvíjely mnohé z politických, společenských, náboženských a uměleckých tendencí, které tvořily základ civilizace v pozdějších dobách.
Existence kultur předcházejících Staré říši zůstávala neznámá do doby asi před sto lety, kdy Manéthův značně mytologický popis nejčastějších období Egypta nahradily faktické doklady z archeologických vykopávek. V letech 1894 – 5 zahájili britští egyptologové W. M. F. Petrie a J. E. Quibell výzkumy pohřebišť poblíž moderní vesnice Nakáda v jižním Egyptě. Objevili zde doklady, jež se zásadně lišily od materiálu, který se nacházel na jiných místech a patřil do dynastického období.
Archeologové nejprve dospěli k závěru, že tyto pozůstatky nebyly původem egyptské, a připsali je příchodu „nové rasy“, jež měla přijít v První přechodné době (asi 2200 př. Kr.), kdy vnitřní chaos a rozklad učinil zemi zranitelnou vůči pronikání cizinců. Francouzský egyptolog J. de Morgan objevil podobné pohřby v dalších jižních lokalitách a zpochybnil Petrieho teorii. Petrie nakonec přisvědčil, že jeho interpretace byla chybná, a byl nucen uznat de Morganův závěr, že pohřebiště byla ve skutečnosti místního původu a patřila dvěma posledním kulturám Předdynastické doby.
V Předdynastické době umožnily klimatické změny, kdy se oblast nilského údolí stávala sušší, usazování neolitických společností v deltě a nilském údolí. Na konci 19. století a na začátku 20. století bylo v Egyptě objeveno několik míst, která jako první prokázala přítomnost předdynastických kultur a ukázala, že rozptýlené komunity spadaly do dvou geografických skupin, jedné v deltě (Dolní Egypt) a druhé v nilském údolí (Horní Egypt). Společenská a politická organizace těchto komunit měla zjevně určité společné rysy, ale naši interpretaci archeologických nálezů omezuje skutečnost, že nemáme žádné přeložitelné písemné doklady.
Lze však usuzovat, že provozovaly smíšené zemědělství s obděláváním půdy a domestikováním zvířat; vyráběly keramiku, domácí zboží, nástroje a zbraně; zanechaly doklady o náboženských představách a zvycích, včetně pohřebních příprav, které svědčí o úctě k mrtvým a zřejmě i o víře v přetrvávající existenci člověk po smrti. Nejistá nicméně zůstává také délka Předdynastické doby. Například archeolog, který objevil předdynastický Egypt, sir William Flinders Petrie, odhadoval jeho trvání na období asi 9000 až 4326 př. Kr. (to je jeho datum sjednocení Obou zemí), zatímco jiný odhad zahrnul všechny předdynastické kultury do rozmezí tisíce let.
Pouze v Horním Egyptě lze vysledovat zavedenou chronologickou řadu, jež vyvrcholila 1. dynastií a kterou egyptologové rozdělují na několik období známých jako tasien, badárien, nakáda I a nakáda II. Badárien, nakáda I a nakáda II jsou celkem rozdílná období, ale někteří odborníci se domnívají, že není možné rozlišovat mezi tasienem a badárienem, poněvadž vykopávky vesnice a pohřebišť v Dér Tasa a Badárí (po nich jsou období pojmenována), jež leží nedaleko od sebe, odhalily předměty, které není možné vzájemně odlišit, i když keramika tasienu a další zdejší předměty se zdají být méně vypracované a vůbec se zde nenašly výrobky z kovu.
Hlavní potíží je určit, zda různé komunity tvořily součást jednotné kultury nebo zda se jedná o odlišné lokální variace. Obecně se zdá, že komunity severu a jihu nepatřily k jednotné kultuře, avšak přetrvávají otázky, zda obě skupiny vzešly z rozdílných rasových prostředí a která kultura je starší. Doklady jsou často matoucí, ale je možné předložit předběžné závěry.
Musela zde být určitá volnost od neustálého zápolení, jež komunitám umožnila vyvíjet se, neboť očividně sdílely určité rysy. Komunity byly organizovány jako vesnická sídliště v čele s náčelníkem a s příbytky postavenými z materiálů podléhajících zkáze. Opíraly se o smíšené zemědělství, obchodovaly s africkým vnitrozemím se slonovinou a získávaly měď z oblastí severně od Egypta, tyrkys ze Sinaje a lastury z Rudého moře a Perského zálivu.
Již v tomto časném období se rozvíjela některá významná města: hlavní město severního království tvořila sousedící města Dep a Pe a rovněž již vzkvétaly komunity v Sajích a Héliopoli – které se staly významnými politickými a náboženskými centry v pozdějších dobách. Na jihu bylo raným hlavním městem Nubt, jehož název mohl vzniknout od egyptského slova „nub“ s významem „zlato“. Nubt ležel nedaleko od zlatých dolů ve Východní poušti a jako centrum obchodu se zlatem byl zřejmě důležitý a prosperoval. Místní bůh Sutech se někdy nazývá „ombóťanem“, protože Nubt byl později znám pod svým řeckým názvem Ombos.
Klimatické a přírodní podmínky na jihu byly obecně příznivější, a proto se zde archeologické doklady lépe dochovaly než na severu. Jelikož města a vesnice se stavěly z materiálů podléhajících zkáze, nejvíce informací o tehdejších dějinách a náboženských zvycích poskytují pohřebiště se svými lidskými a zvířecími pozůstatky a pokrmy vkládanými do hrobů.. Jak bylo řečeno již výše, nedostatek písemných pramenů přináší další potíže při interpretování tohoto období. I přes tato omezení však je zjevné, že se již rozvíjely mnohé z politických, společenských, náboženských a uměleckých tendencí, které tvořily základ civilizace v pozdějších dobách.
Existence kultur předcházejících Staré říši zůstávala neznámá do doby asi před sto lety, kdy Manéthův značně mytologický popis nejčastějších období Egypta nahradily faktické doklady z archeologických vykopávek. V letech 1894 – 5 zahájili britští egyptologové W. M. F. Petrie a J. E. Quibell výzkumy pohřebišť poblíž moderní vesnice Nakáda v jižním Egyptě. Objevili zde doklady, jež se zásadně lišily od materiálu, který se nacházel na jiných místech a patřil do dynastického období.
Archeologové nejprve dospěli k závěru, že tyto pozůstatky nebyly původem egyptské, a připsali je příchodu „nové rasy“, jež měla přijít v První přechodné době (asi 2200 př. Kr.), kdy vnitřní chaos a rozklad učinil zemi zranitelnou vůči pronikání cizinců. Francouzský egyptolog J. de Morgan objevil podobné pohřby v dalších jižních lokalitách a zpochybnil Petrieho teorii. Petrie nakonec přisvědčil, že jeho interpretace byla chybná, a byl nucen uznat de Morganův závěr, že pohřebiště byla ve skutečnosti místního původu a patřila dvěma posledním kulturám Předdynastické doby.
Žádné komentáře:
Okomentovat